Polsku s 1. lednem 2009 přibylo ze dne na den čtvrtmilionu důchodců. To je stejný nárůst počtu důchodců, jaký (v absolutních číslech) zažila třeba Česká republika v posledních deseti letech. Polsko tak potvrdilo svoji pověst národa důchodců a pobíračů různých dávek, pro které má polština výraz rentisté.

Jediným a zároveň největším úspěchem liberální vlády Donalda Tuska minulý rok totiž byl zákon, který výrazně omezil možnost odejít předčasně do důchodu, takže kdo v Polsku mohl, ten šel ještě loni - podle listu Gazeta Wyborcza, který zatím neoficiální statistiku zveřejnil, mohly do předčasného důchodu odejít například všechny pracující ženy ve věku 55 let bez ohledu na vykonávanou práci.

Lidé odešli do předčasného důchodu i přes argumenty odborníků, že si tak statisíce lidí zadělávají na chudobu: jejich důchod bude nižší než kdyby ještě pár let pracovali. Přivydělávat si k důchodu - oficiálně či načerno, jak to umějí snad jen Poláci - si nemohou věčně.

Tuskovi reforma, o které mluvily polské vlády v posledních nejméně deseti letech, prošla jen o vlas, prezidentské veto mu pomohla přehlasovat v parlamentu levice. Poláci patří v Evropské unii i v celosvětovém srovnání k těm, kteří umějí velmi dobře svůj stát vyssávat, podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva patří v EU k nejnižším. Podle průzkumu agentury CBOS z loňského listopadu 70 procent Poláků zastává názor, že o zabezpečení na důchod se má postarat stát, který už nyní vyplácí čtyřikrát více důchodů a rent než je osob v důchodovém věku.

Ze třiceti vyspělých zemí OECD mají Poláci třetí největší důchodové výdaje (přepočteno na výkon ekonomiky) za Rakouskem a Itálií. Na penze vydávají 12,5 procenta hrubého národního produktu, mnohem více než je průměr OECD 7,7 procent.

Teď Poláci udělali krok k tomu, aby se jim důchodový systém zhroutil až o něco později, než experti odhadovali. Důchodová reforma proto bude pokračovat, podle plánů liberálů z vládní Občanské platformy se musí ještě srovnat věk, v němž odcházejí do důchodu muži a ženy, změnit důchodový systém zemědělců a uniformovaných složek.

Ale Poláci nejsou v důchodové pasti, která se vytváří stárnutím populce, sami, i když aspoň ve střední Evropění do ní zabředli asi nejhlouběji. V Maďarsku odchází podle průzkumu agentury GfK pro pojišťovnu Axa dvě třetiny pracujících do důchodu dříve než musejí. Kvůli hluboké politické a ekonomické krizi tam žádná důchodová reforma v nejbližší době nehrozí, podobně jako v České republice, kde se sice o reformě dlouho mluví, ale nejsou ani výsledky srovnatelné s hubeným polským pokrokem.

Ve střední Evropě nejdále zašli Slováci, respektive předchozí středopravicové vlády, které zavedly druhý pilíř, tedy soukromé spoření, kam lze ukládat polovinu částky určené na důchod. To se loni pokusil „narušit" levicový premiér Robert Fico, když prosadil dočasné otevření systému a chtěl ze soukromých fondů stáhnout klienty, kterých je 1,5 milionu, zpět ke státu. Nabídky využilo jen 90 tisíc lidí a pravice hovořila o první politické porážce jinak rekordně populárního Fica.

Důchody jsou prostě citlivé téma a důchodci početná skupina voličů. Vlastně stále početnější - a to je asi ta největší důchodová past v bohaté Evropě.