Slunné ráno u Clintonů doma na předměstí New Yorku, někdy před deseti dny. Bill se ještě v županu zakusuje do křupavého toustu, zatímco Hillary už v kostýmku se lžičkou hrabe v jogurtu s cereáliemi. Venku čeká vůz s ochrankou. Pro ni.

„Jedu do Afriky," říká Hillary.

Billovi zazáří unavené oči. „Ano, miláčku? Kdy? A na jak dlouho?"

„Na týden. Ale Monika už děsně ztloustla," zavrčí ministryně zahraničí k exprezidentovi.

„Neboj, nudit se nebudeš. Mám pro tebe tohle," říká manželka manželovi a podává mu obálku s nápisem TOP SECRET.

Zkoprnělý Bill roztrhl obálku, podíval se na záhlaví papíru a pak se zakuckal. „Severní Korea?"

„Jo, broučku, Kim tě chce vidět, pak prý pustí ty naše dvě holky. Až dojíš, tak se prosím uprav, přijdou tě nabrífovat lidi ode mě."

„A dorazí taky ta mladá hezká tlumočnice, co tu byla posledně, když u nás večeřel ten chlap, co mu patří půlka Soulu?"

„Ne," vrčí Hillary a šťourá si v zubech zbytek kukuřičného lupínku. „Přijdou diplomati, co to předjednali a co tam s tebou pojedou. Budeš říkat jen to, co ti oni řeknou."

Bill se zasmušil. „To sem dělal osm let. A co z toho mám?"

Hillary pípne pager. „Už musím, Barack chce ještě probrat tu Keňu. Asi jaké dárky mám dát babičce nebo co," zvedá se ministryně. „Odměnou ti bude vděčnost dvou mladých Američanek a jejich rodin. Ale nařídila jsem, aby ti dali letadlo, kde není salonek. A poletí s nima doktor."

Bill se dívá za Hillary, jak v doprovodu bodyguarda odchází, zatímco jeho vlastní ochranka si v klidu čte ve vedlejší místnosti noviny. „Služba pro vlast vyžaduje oběti," vrčí potichu a v zubech drtí další topinku hustě pomazanou čokoládou.

Nejnovější verzi přehrávače Flash Player stahujte zde
 

Pak mu náhle tvář zalije úsměv, vstane, otevře dveře a zahuláká: „Rode, dá se někde sehnat něco o tom, jak a čím uctít Korejce a hlavně Korejky, když je člověk poprvé navštíví?"

„Jistě pane prezidente, jdu si sednou k počítači," ozve se z vedlejšího pokoje.