Takže třetí a poslední díl tchajwanského seriálu konečně o tom, kvůli čemu se vlastně ostrov stal světové proslulý: ekonomika a počítače. Na přelomu února a března letošního roku měla většina inženýrů tchajwanských továren na výrobu polovodičů a čipů volno. Neplacené. Na ostrov, který zásobuje světový počítačový průmysl spoustou součástek, dolehla krize. Teď už tomu tak není, od srpna se výroba rozjela naplno a i když nezaměstnanost na celém ostrově je kolem 6,5 procenta („strašně vysoké číslo, to nepamatujeme," říkají místní), na obzoru jsou znovu světlé zítřky. 

Proč? Protože je Čína stále agrární společností, šedesát procent jejích obyvatel žije na venkově a pracuje v zemědělství.

Že to zní divně? Proč by tchajwanští high-tech inženýři měli být za svoji práci vdečni chudákům lopotícím se na poli?

Tady je vysvětlení  Darcyho Lua, který je expertem na investice v nejstarším a největším technologickém parku na Tchaj-wanu ve městě Hsinču: zhruba od dubna letošního roku pozorují tchajwanské firmy zabývající se high tech rostoucí poptávku po svých výrobcích. Firmy totiž dodávají vnitřky, čipy, obvody do počítačů, mobilních telefonů, herních konzolí a dalších chytrých věciček, takže jsou závislé na poptávce po spotřebním zboží.

Jenže ta vinou krize jaksi ve vyspělých zemích stagnuje. Takže spousta zemí povzbudila vlastní domácí spotřebu. Na Tchaj-wanu třeba zavedli dočasné nákupní kupony pro obyvatele. Ale to je jen dvacet tři miliónů lidí. Mnohem větší poptávka by byla, kdyby se něco podobného dělo na sever od Taj-pei, v Číně. Miliarda a čtvrt lidí, to už je slušný domácí trh a jak se ještě před dvěma lety (když nahoru letěly ceny mléka i ropy) vtipkovalo, až Číňané zbohatnou a budou chtít každé ráno jogurt a pak nastartují svá auta na cestu do práce, tak vyschne Evropanům i Američanům v hrdle i v nádrži.

Až do letoška Čína žila z vývozu, z levné pracovní síly, kterou využívají i tchajwanské firmy, respektive zákazníci jako je Sony, Hewlet Packard nebo Samsung nebo kdokoli jiný, kteří od Tchajwanců nakupují komponenty, z nichž pak montují přístroje a prodávají je po celém světě.

Jenže svět jaksi nekupoval, takže čínská vláda vytvořila podle Darcyho Lua program, kterým povolila nákupy různých elektronických věciček na venkově - a nasypala do tohoto programu i spoustu peněz. Domácí čínský trh obřích rozměrů vytváří pomalu ale jistě obří poptávku, kterou inženýři z Hsinču velmi rádi plní. Však už do roku 2007 prakticky díky svým výrobkům vytvořili v Číně novou vrstvu obyvatel: dodali tam 200 miliónů čipů či základních jednotek pro neznačkové (čili levné) mobilní telefony.

Mnozí ekonomové předpovídají, že těžiště světové ekonomiky se v globální krizi přesune ze Západu na Východ, do Asie. A Asie už nebude jen levnou manufakturou, ale bude také chtít naplnit své domácí potřeby. I čínští zemědělci touží po mobilu, počítači a herní konzoli. Takto, bez nějaké Evropské unie a Lisabonské smlouvy, vypadá oživení světové ekonomiky v praxi. 

PS: Ano, vím, že to vypadá až příliš jednoduše. Že například polovina tchajwanského vývozu do Číny je reexportovaná, čili objednávky z Číny znamenají v podstatě z poloviny objednávky pro globální trh. Ale i tak je to ohromující.