Jeden z českých stereotypů o Polácích je, že jsou to fanatičtí katolíci. A naši severní sousedé dělají všechno proto, aby tento stereotyp potvrdili.

Dvadvacetitisícové městečko Šwiebodzin v západním Polsku ukazuje pragmatickou tvář polského katolicismu: chce přitáhnout turisty a zvědavce na největší sochu Ježíše Krista na světě. Ta by měla mít 33 metrů a tím pádem předčít i slavnou sochu tyčící se nad brazilským Rio de Janeirem. Místní podnikatelé si slibují oživení turistického ruchu, prodej různých upomínkových předmětů. Marek Banach, vlastník místní pizzerie, chce dokonce hostům servírovat pizzu posypanou sýrem přes šablonu Ježíšovy podobizny, takže se návštěvníci budou moci zakousnout přímo do podobizny božího syna. Celý nápad je samozřejmě dílem místního kněze, který začal původně u místního kostela zvelebovat zahradu a okolí, objednal stádečko sádrových beránků a k nim chtěl pastýře - Ježíše. Ten z původních dvaceti metrů trochu vyrostl. Jak si ho autoři představují, ukazuje tento obrázek.

Pro Čechy je takový příběh úsměvný, ale Poláci ho prožívají. Stejně jako žijí debatou o zákonu o umělém oplodnění, který minulý týden začal projednávat parlament. Ta nebyla a není jednoduchá nikde na světě. V katolickém Polsku má ostrý a hodně ideologický náboj.

Ve hře jsou čtyři různé návrhy zákonu, jak regulovat umělé oplodnění. „In vitro" se za poslední dva roky v prudkých společenských debatách stalo synonymem civilizačního sporu mezi dvěma částmi polské společnosti: jedna se zuby nehty drží tradic, druhá chce tyto tradice zmodernizovat. Nikdo z politiků se neodváží radikálně hodit za hlavu konzervativní postoje vyvěrající z církevního učení, protože konzervativci rozhodují o vítězi voleb. A ty parlamentní se v Polsku konají už za rok.

Jenže jak je to s těmi polskými konzervativci? Zahraničí jen těžko chápalo nedávný polský spor o umístění kříže na památku obětí dubnové letecké katastrofy před prezidentským palácem. Teď církev pohrozila, že exkomunikuje ty politiky, kteří podpoří metodu in vitro v parlamentu. Část liberálněji orientovaných politiků se ohradila, že jim církev nemá do rozhodování co mluvit. Samotný premiér Donald Tusk, který je spíš pro liberálnější, ale stále velmi regulový přístup k umělému oplodnění, musí vyvažovat liberální a konzervativní část své strany Občanská platforma, která suverénně vede v průzkumech voličských preferencí.

Výsledky průzkumu z minulého týdne ukázaly, že 59,5 procent Poláků by metodu in vitro použilo, pokud by nemohli mít děti. Když jsem to číslo viděl, vzpomněl jsem si na jednoho polského kamaráda, který zastává umírněně liberální názory, do kostela chodí jen na Vánoce a o Velikonocích a tvrdí, že bude ještě dvacet let trvat, než se polská společnost zmodernizuje natolik, že by třeba nebyl problém se veřejně přiznat k homosexuální orientaci. Teď to problém je, zejména na malých městech, kde žije většina obyvatel Polska, kde mají katoličtí kněží silný vliv a kde sbírá nejvíce bodů strana Právo a spravedlnost založená dvojčaty Kaczyńskými.

V rovinaté krajině rostoucí socha Ježíše u Świebodzina ze všeho nejvíce připomíná betonové komunistické památníky. Až bude za měsíc obklopený umělým vodopádem, to teprve bude téma polských debat - ale obávám se, že především o vkusu, nikoli o podstatě víry v moderním světě.