Bývalý chorvatský premiér Ivo Sanader je obviněn z praní špinavých peněz. Rakouský soud včera o měsíc odložil rozhodnutí o jeho vydání do Chorvatska a chorvatská policie o víkendu z jeho záhřebské vily odvezla cennou sbírku uměleckých děl, která expremiér vydražil mimo jiné i v Praze. Sedmapadesátiletý Sanader je vlastně nešťastnou postavou. Povedlo se mu dostat Chorvatsko z balkánského nacionalistického bahna na cestu směřující do Evropské unie, ale stal se jednou z obětí tlaku Bruselu na očistu chorvatské politiky.

Jeho spektakulární zatčení na rakouské dálnici, když prchal před parlamentem vlastní země, který ho zbavil imunity, bylo jen groteskní vložkou ve velkém příběhu toho, jak se malá balkánská země vyhrabala z války a příkrovu nacionalismu. Byl to totiž do té doby nepříliš známý Ivo Sanader, kdo v roce 2000 přebral po smrti prezidenta Franjo Tudjmana zdecimovanou stranu Chorvatské demokratické společenství (HDZ), která po deseti letech takřka neomezené podpory a vlády právě prohrála volby a začala se rozpadat. V opozici se pod Sanaderovým vedením stala HDZ moderní evropskou křesťanskodemokratickou stranou, která se vrátila k moci v roce 2003 a vládla za podpory - světě div se - strany srbské menšiny.

Sanader - i proto, že byl chvíli diplomatem - dokázal jednat s kdekým: obnovil postupně alespoň pracovní vztahy s Bělehradem. Sám jsem byl svědkem, jak si notoval jak s českým sociálně demokratickým premiérem Jiřím Paroubkem i jeho nástupcem z ODS Mirkem Topolánkem, k němuž měl samozřejmě mnohem blíž a na jehož podporu se Chorvatsko spoléhalo při cestě do Evropské unie během českého předsednictví Evropské radě.

Sanader je obviněn, že se podílel na obrovské korupci, při níž se údajně vládními letadly do Chorvatska vozily doslova tašky plné peněz. Rakušané mají na Sanadera obzvláště pifku. Nikoli proto, že v Rakousku studoval, ale že se zřejmě podílel na podvodech spojených s bankou Hypo Adria, kterou musel zachránit stát poté, co se ukázalo, že ji fakticky vytuneloval korutanský zemský hejtman a rakouský ultrapravičák Jörg Haider.

Obvinění premiéra se objevilo až poté, co letos v létě po zatčení a pravděpodobné dohodě se státními zástupci začal vypovídat Mladen Barišić, hlavní pokladník HDZ a za Sanadera také šéf chorvatské celní správy. Podle týdeníku Nacional to byl právě Barišić, který z nezámožného Sanadera udělal boháče.

Cosi začalo vyplouvat pod tlakem neustále dotírajících chorvatských médií už loni, kdy Sanader nečekaně v červenci rezignoval z funkce premiéra a šéfa strany, aniž pořádně vysvětlil proč. Sanaderova kdysi blízká spojenkyně a nynější premiérka Jadranka Kosorová podle chorvatských médií také nemá klidné spaní. Ale pokud chce Chorvatsko vstoupit do Evropské unie v roce 2012, jak to v tuto chvíli vypadá, tak nezbývá, než v nastoupeném protikorupčním kurzu pokračovat - a nechat vyšetřovatelům a soudům volnou ruku i při lovení velkých ryb. V říjnu poslal soud na patnáct měsíců bývalého vicepremiéra a ministra hospodářství Damira Polančece za zneužití úřadu, neboť si objednal drahou a zbytečnou expertní studii. A bývalý ministr obrany Berislav Rončević na počátku prosince dostal čtyři roky vězení za korupci - nakoupil příliš draze nákladní auta pro armádu. Není to českému čtenáři povědomé?

Vidina členství v EU je na Chorvaty ten nejlepší bič. Mezinárodní trestní tribunál pro zločiny v bývalé Jugoslávii si neustále stěžoval a stěžuje na nedostatek spolupráce při vyšetřování válečných zločinů. Ale všichni chorvatští podezřelí už jsou v Haagu, byli odsouzeni, nebo osvobozeni či už mají svůj trest za sebou. Na řadě je tak korupce na nejvyšších místech, což je zejména na Balkáně pikantní, protože tam s sebou vlastně nejvyšší státní funkce nese také nepsané právo nahrabat si tolik, kolik vlastní drzost a obratnost dovolí.

A nejen na Balkáně. Vyšetřování bývalého premiéra Ivo Sanadera, a výpovědi finančníka jeho strany by mohly být značně inspirativní i pro české policisty, státní zástupce a stranické pokladníky.