Asi v polovině filmu Tajemství hradu v Karpatech je lesní adjunkt Vilja zaskočen, když mu hrabě Felix Teleke z Tölökö v jejich luxusním vězení na tajemném hradě, kam je přiláka zpěv operní divy Salsy Verde, ukazuje základní potřebu moderního muže: splachovací záchod. Vilja z Vyšných Vlkodlak, situovaných někam na pomezí dnešního Maďarska, Rumunska a Ukrajiny se diví, neboť takovou věc v životě neviděl.
Těžko autory skvělé komedie  z roku 1981 obviňovat ze sociální kritiky, ale když se tato scéna postaví vedle výsledků zkoumání evropské agentury Eurostat, zveřejněnými minulý týden, jde z toho mráz po zádech: uvědomíme si, jak je střední a východní Evropa stále zaostalá za západními standardy – a nemusí jít přitom o vysoké ideály demokracie, ale prachsprostou kanalizaci.
Rumuni bez záchodu a sprchy
Česká média zdůraznila, že Praha je šestým nejbohatším regionem v EU, ale už se třeba nezabývala kvalitou bydlení, na kterou byl výzkum Eurostatu zaměřen. Vyplynulo z něj, že 42,5 procent Rumunů žije v bytech a domech bez splachovacího záchodu a 41,2 procent Rumunů nemá ani koupelnu s vanou nebo sprchovým koutem. Na druhém místě jsou Bulhaři, kde splachovací záchod a pořádnou koupelnu nemá 26 procent obyvatel.
Tento problém Češi neznají, zato čtvrtina z nich žije v přeplněných bytech (průměr EU je 27 procent). Nejpřelidněnější jsou byty v Lotyšsku (58 procent), Rumunsku a Maďarsku (55 procent). V přelidněných bytech žije polovina Poláků. Pro definici přelidněnosti evropští statistici používají nárok každé dospělé osoby nebo dvou malých dětí na jednu místnost v bytě a v celounijním měřítku žije v přelidněném bytě každý šestý Evropan.
„Když jsem sem před dvanácti lety začala jezdit, bylo to jako v jiné zemi. Domky tu často neměly ani koupelnu,“ řekla mi loni na podzim manželka jednoho ze soukromých zemědělců na východě Polska. Ona pocházela z bohatého Gdaňska a nyní žije v Lublinském vojvodství, které bylo až do vstupu Bulharska a Rumunska do EU jedním ze tří nejchudších regionů v EU. Unijní peníze ale chudý kraj proměnily k nepoznání.
Bulhaři a Rumuni evropské statistiky týkající se kvality života značně zhoršili, jak mimo jiné vyplývá i ze nejnovější studie Eurostatu.
Lotyši na okraji
O poslední příčky se dělí s Lotyši, kteří na tom nikdy nebyli oslnivě dobře a které ještě víc do kolen poslal drsný průběh ekonomické a finanční krize, která vypukla na podzim 2008 a zemi před bankrotem zachránila jen půjčka – za cenu drastických škrtů a ještě většího uskromnění obyvatel.
V Lotyšsku je největší podíl lidí žijících v bytech (66,2 procent) a 58 procent z obyvatel lotyšských bytů žije v přelidněných bytech.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že mnozí mladí Lotyši se tak trochu stydí za to, že třeba ještě ve třiceti bydlí u rodičů a pokoj se musejí dělit navíc se sourozencem a raději za vás i uprostřed krize zaplatí útratu v hostinci. „Zachraňuje mě jen to, že žijeme v domě s maminkou, která má důchod a ještě navíc pracuje,“ říkala mi matka dvou malých synů v Rize na počátku roku 2009, který Lotyši označují za nejhorší v historii jejich země od obnovení nezávislosti v roce 1991.
Třeba ve Španělsku či v Itálii se bydlení u rodičů (včetně praní a vaření u maminky) stalo z podobné sociální nutnosti tak trochu módou. 
Lidské příběhy v číslech
Statistika nuda je, praví refrén z oblíbené české pohádky. Je třeba si za ní dosadit konkrétní lidské příběhy jako mé známé Olgy z východolotyšského Rezekne, jejíž oba synové odešli za prací a bydlením nejprve do Rigy a potom do zahraničí. Jeden z hlavních důvodů jejich odchodů byl, že ani v době realitní bubliny před krachem v roce 2008 nemohli najít tak dobře placenou práci, aby jim banka dala hypotéku (a to jsou počítačoví specialisté).
Nebo je třeba hledat konkrétní místa jako je východopolský Hrubieszów, kde třeba v domě mého kamaráda město neopravilo stoupačky od roku 1948, kdy dům zrenovovalo a kde se v okolních vesnicích teprve loni dokončila kanalizace, která tam nikdy předtím nebyla.