Okopávání amerických diplomatů, kdekoli se objeví, je nyní ve střední Evropě oblíbenou disciplínou nejen novinářů, kteří to mají v popisu práce, ale i jejich spojenců, většinou politiků z pravé části politického spektra. Ti jim nemohou zapomenout podzim roku 2008, kdy ne právě nejvhodnějším a nejcitlivějším způsobem Barack Obama zrušil projekty protiraketové obrany v Polsku a Česku, do níž řada politiků investovala hodně energie a politického kapitálu.

Roli boxerského pytle na sebe vzal minulý týden na bratislavské bezpečnostní konferenci Globsec Philip Gordon, jehož pozice by se dala starosvětsky popsat jako sekční šéf amerického ministerstva zahraničí pro Evropu a Euroasii. Podle znalců byl zábavnější a sdělnější, když býval analytikem nevládního institutu Brookings, ale od té doby, co pracuje pro administrativu, tak je z něj suchar. V Praze, Bratislavě, Varšavě a jinde vysvětluje, že Obamova administrativa nehodila střední Evropu přes palubu do ruského chřtánu, ale že v rámci resetu vztahů s Ruskem se změnily priority.

Nepoužil bych slova selhání (failure), spíš bych řekl, že i po resetu máme ve vztahu s Ruskem výzvy (challenges),“ pravil diplomaticky na moji otázku, kde vidí selhání resetu. Pak dodal cosi o neakceptovatelné situaci v Gruzii, o „nesouhlasu ohledně lidských práv, demokracie a svobody projevu“.

Seděli jsme na uzavřeném kulatém stolu s novináři ze zemí visegrádské čtyřky, kam se nedostal chudák kolega Rumun, zatímco ukrajinský novinář z vojenského magazínu byl vpuštěn. Takto asi Američané pojímají střední Evropu. Překvapilo mě, že servítky si nebrali ani slovenští kolegové, u nichž žádný radar ani raketové silo nemělo stát („Kdy naposledy použila Hillary Clintonová slovo „Slovensko“? - kolega ze slovenské Pravdy).

Ukrajinec položil dotaz na téma, kdo bude před raketovým útokem chránit Ukrajinu, která balancuje mezi Ruskem a Západem a právě je více nakloněna Moskvě a mě začalo být toho Američana skoro líto. Zhrzená střední Evropa na něj sesypala všechny své starosti, protože se její politici, novináři a analytici domnívali, že si po různých zkušenostech z historie vybudovala nějaký zvláštní vztah s Washingtonem, který Středoevropanům pomůže vyvážit vliv ruského medvěda. Nic nepomohlo Gordonovo prohlášení o tom, že střední Evropa je inspirací a příkladem pro země jako je Tunisko, Egypt nebo Libye, kde se demokracie teprve začíná budovat.

Poláci, známí svojí diplomatickou brutalitou, si na ztrátu americké vazby mohou stěžovat nejméně. Na zmíněné konferenci Globsec se okopávání Američana účastnili spíš v menší míře a za zavřenými dveřmi (a nebyl tam ani jeden polský novinář).

Jak mi o den později vysvětloval Ian Brzezinski (ano, syn TOHO Brezinského), bezpečnostní analytik thinktanku Atlantic Council, americká administrativa svůj zvláštní vztah ke střední Evropě jen „špatně manažuje“. A doložil to polským příkladem: Varšava se s Washingtonem domluvila, že v Polsku bude od roku 2013 umístěna americká cvičná letka bitevníků F-16 a čtyři dopravní Herkulesy. A vyloučeno není ani rozmístění jakési náhražky protiraketové obrany, systému SM-3, poté, co show s rotující cvičnou baterií raket Patriot vyzněla do prázdna.

Správnost polského postupu neviditelného okopávání potvrdila v sobotu reakce ruského deníku Kommersant: Zprávy o amerických letadlech a raketách v Polsku má prý dnes na návštěvě Kremlu vysvětlit ruskému prezidentovi Dmitriji Medveděvovi americký viceprezident Joe Biden.