Úvodem bych se chtěl omluvit slovenským kolegům novinářům a známým diplomatům, že jsem jim přidělal práci. Už když jsme seděli s předsedou maďarského parlamentu László Kövérem v neútulném salónku jednoho pražského hotelu mi bylo jasné, že to, co říká, bude mít v Bratislavě, v Žilině a možná i jinde slušnou odezvu (klíčová část rozhovoru zde).  Mým cílem ale nebylo provokovat, ale něco se dozvědět o duši maďarského konzervativce, jak si pracovně sám pro sebe nazývám své rozhovory a reportáže z posledního roku, kdy se snažím přijít na kloub záhadě dvoutřetinové většiny v maďarském parlamentu.

Celý povyk sleduji z klidného povzdálí rozpálené Varšavy, kde jsem měl možnost situaci probrat s polským kamarádem nad talířem výtečné studené jahodové polévky v kavárničce maďarského institutu v centru polské metropole. Oba jsme se divili, že by možná slovenským i maďarským politikům prospělo něco takového jako je chladivá tekutina s nádechem skořice plná chutných kousků šťavnatých čerstvých (polských) jahod. Svět, i když měl něco kolem třiceti stupňů ve stínu, se hned tak nějak zdál přívětivější a i stalinistická betonově kamenná budovat varšavského Paláce kultury, na který jsme se dívali při kávě, najednou vypadala jako zajímavý kus architektury.

Dnes reagoval Kövérův slovenský protějšek Richard Sulík, což je pochopitelná a celkem uměřená reakce na rozdíl od včerejší hysterie největší opoziční strany Směr. Ján Slota se reakce zdržel. Zatím.

Jen se slovenským politikům divím, že si zase naběhli. Maďaři, jakkoli by si sami nálepku nacionalistů nedali, v Bratislavě vždy najdou ochotné posluchače a odpovídače na své nápady a podněty týkající se kulturní, duchovní či historické jednoty obyvatel Karpatské kotliny hovořících ugrofinským jazykem. Že by Kövér měl pravdu s tím, že v každém slovenském politikovi je „trochu Sloty“?

Tady ve Varšavě už se nám ani nechtělo vtipkovat na téma visegrádských modrých přileb na Dunaji. Na to bylo příliš velké vedro a jahodová polévka (nikoli sladká, spíš hořkosladká) příliš dobrá. Tak si spíš říkám, že už by si slovenští a maďarští politici měli vymyslet něco jiného, aby zabavili sebe, média a diplomaty a odvedli pozornost od podstatných (ekonomických či sociálních) problémů k těm méně důležitým (duchovní pospolitost Maďarů či národněstátní nejistota Slováků).