Známý maďarský investigativní novinář Tamás Bodoky se nyní cítí jako pokusný králík. Už loni byl po nástupu vlády konzervativní strany Fidesz k moci vyhozen ze zpravodajského portálu Index.hu a nemůže najít práci. Od letošního července provozuje svoji vlastní stránku atlatszo.hu, na které se chce věnovat investigativní žurnalistice a svobodě slova. Jenže hned po dvou týdnech, kdy napsal článek s uvedením anonymních zdrojů, ho navštívila policie. Ta podle nového mediálního zákona může po novinářích chtít odhalit zdroje.

„Právníci mi řekli, že tento požadavek odporuje právu EU, tak jsem nic neřekl,“ říká Bodoky. Policie ho navštívila podruhé, zabavila harddisk jeho počítače. „Ano, nátlak cítím, byli u mě doma dvakrát a teď vlastně nevím, co bude,“ říká novinář, kvůli jehož článkům nebyl například v Maďarsku před pár lety postaven nový okruh pro motocyklovou velkou cenu, protože příprava stavby příliš zaváněla korupcí spojenou s politickými stranami. „Pokud vím, tak jsem první novinář, který odmítá sdělit své zdroje poté, co od července plně platí nový mediální zákon i pro tisková a internetová média.“ Za patnáct let novinářské praxe se s takovým nátlakem zatím nesetkal. Je ochoten se hájit u soudu a případ táhnout klidně až před evropské instituce.

Právě dosavadní mlčení Evropské unie je v případě Maďarska zajímavé – a zarážející. Už i americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová při své červnové návštěvě Budapešti vyjádřila jisté pochybnosti o tom, zda jsou v zemi dodržovány všechny demokratické standardy. Unie si zřejmě po neblahé zkušenosti s izolací Rakouska z roku 2000 kvůli účasti extremisty Jörga Haidera ve vládě nechce znovu pálit prsty. Přes léto jsou (téměř) všichni bruselští Evropané na dovolené a pokud se vůbec něčím zabývají, tak je to krize eurozóny.

Vláda Viktora Orbána, opírající se o dvoutřetinovou většinu v parlamentu, se postupnými kroky snaží získat pod kontrolu všechny složky maďarské společnosti. Mediálním zákonem ovládla média. Z těch státních přes léto – oficiálně kvůli šetření – musely odejít desítky špičkových novinářů. Nejnovější protesty vzbudil nový zákon o církvích, který nařizuje přeregistraci všech 358 církví kromě čtrnácti a tedy i nové uznání často léta působících institucí a jejich financování. Orbán nezná slitování, jak ukázal týdeník Der Spiegel na příkladu pastora metodistické církve Gábora Iványiho, který se nyní stará o chudé v budapešťské čtvrti Józsefváros. Orbána kdysi oddával a křtil jeho první dítě. Iványiho metodisté zřejmě nebudou mít nárok na příspěvek od státu a tím pádem jim vzniknou existenční problémy. „Viktor se úplně změnil. Z mladého téměř anarchisty se stal konzervativním, pravicovým nacionalistou,“ řekl týdeníku Iványi.

Skupina intelektuálů, z nichž mnozí působili už v protikomunistickém disentu, nedávno podepsala dva dopisy, v nichž poukazují na porušování základních práv a svobod. Jeden přímo vyzývá Evropskou unii, aby se situací v Maďarsku zabývala.

Orbán a jeho lidé ovšem takovou kritiku odmítají s tím, že dosud v zemi vládli bývalí komunisté a že teprve nyní, po loňském drtivém vítězství Fideszu, je možné završit protikomunistickou revoluci. S protiromskou rétorikou se maďarská pravice ani příliš netají, tradičně hluboko skrytý maďarský antisemitismus třeba v článcích konzervativních komentátorů vyplouvá na povrch stále častěji.

Ekonomická situace Maďarska sice nehrozí bezprostředním kolapsem, ale plánovaný růst a zlepšování zaostává za očekáváním a rétorikou. Krize eurozóny a zpomalení v Německu, na nějž je maďarská ekonomika navázána, také situaci nepomáhají. Orbán si před rokem zavřel dveře k případné půjčce Mezinárodního měnového fondu, už zdanil největší zahraniční investory. Nejnověji se proto ve vládě diskutuje návrh zdanit zvláštní daní nejbohatší Maďary. A i když se zatím vláda vyhýbala slovu „šetření“, tak v červenci už začal premiér Maďary připravovat na horší časy.

Desetimiliónová země ve středu Evropy tak trochu připomíná rostoucí krtinec, který kazí krásu (unijní) zahrady a o nějž lze zakopnout, ale který se dá ve stínu bublající lávy ze sopky zvané eurozóna zatím v klidu přehlížet. Ale co kdyby se z něj také stala sopka?