V loňském žebříčku vnímání korupce organizace Transparency International je Finsko na čtvrtém, Rakousko na patnáctém a Slovinsko na 27. místě. Tento kontext si je třeba uvědomit při rozplétání případu, který bude českým čtenářům víc než povědomý:

Bývalý slovinský pravicový premiér a zároveň nejpravděpodobnější vítěz příštích parlamentních voleb Janez Janša včera stanul před soudem, kde čelí obvinění z korupce při nákupu 135 transportérů finské firmy Patria z let 2004 až 2008, kdy stál v čele vlády.

„Je to politický komplot,“ pravil u soudu Janša a do jisté míry měl pravdu. Že v jeho pozadí ale stojí on sám, už zapomněl dodat. Nyní se rozpadající středolevicová koalice by ho ráda viděla za mřížemi, protože žádná jiná slovinská strana nemá tak pevné voličské jádro jako Janšova Slovinská demokratická strana. A volby budou nejpozději za rok, kvůli postupně, ale jistě erodující vládní koalici možná dříve.

Případ nákupu transportérů je historie, která začala za Janšovy vlády v roce 2005. V prosinci 2005 byl vypsán tendr, o rok později podepsána smlouva s Patrií v hodnotě 278 milionů eur. Ve Slovinsku byl klid, ale nejprve ve Finsku a později v Rakousku, odkud pochází byznysmen Walter Wolf, zprostředkovávající obchod, se děly věci.

Tedy, vyšetřovala se korupce. Před slovinskými volbami v roce 2008 finská televize YLE odvysílala pořad, v němž byl Janša přímo obviněn, že si v kapse (nikoli své, ale stranické) odnesl z nákupu transportérů 21 milionů eur. Znalci slovinské scény dodnes vzpomínají na nezvykle drahou a všudypřítomnou kampaň jeho strany SDS před volbami, které Janša i díky pořadu finské televize prohrál.

Žádost finské policie o spolupráci slovinských kolegů se v Lublani kdesi ztratila. Že ji Finové poslali, zjistili v Lublani až poté, co je o podobnou pomoc požádali rakouští kolegové, kteří se případem začali také zabývat. Slovinská hlavní státní žalobkyně Barbara Brezigar (v roce 2002 kandidátka Janšovy strany na post prezidenta) držela vyšetřovatele pěkně zkrátka. Jedna z prokurátorek dokonce odešla a zdůvodnila to „politickými tlaky“. Pro českého čtenáře je podobnost s případem Čunek jistě jen náhodná.

Ve Finsku je vyšetřován generální ředitel státní firmy Patria Jorma Wiitakorpi, který obvinění odmítá. Dva další zaměstnanci Patrie už sedí za úplatkářství ve vězení. Soud v Rakousku začal nedávno, a tak Slovincům nezbylo, než se do něj pustit také. Přitom se většina politiků tváří, že se jich „proces desetiletí“, jak ho nazval největší deník Delo, netýká. Vedle Janši a Wolfa jsou na lavici obžalovaných další čtyři členové vlády z let 2004 až 2008.

Janša poukazuje na „spiknutí mafie UDBA“ s poukazem na tajnou službu někdejší socialistické Jugoslávie, což v tradičně spíš levicovém slovinském politickém prostředí může mít své opodstatnění. Janša z tohoto prostředí vyčuhuje, i když i on byl v osmdesátých letech aktivním svazákem, který na sebe upozornil sérií kritických článků v týdeníku Mladina, za něž byl potom komunisty souzen. V rámci své strany i navenek se chová jako nikým neomezovaný vůdce a v podstatě nemá vůči sobě na druhé straně politického spektra rovnocenného protihráče. Hovořit proto o konci jeho kariéry i v případě jeho odsouzení, které by bylo obrovským překvapením, je hodně předčasné. Expremiér už má za sebou takové aféry jako je tajný prodej zbraní Chorvatsku v roce 1992, zatím podobně jako nákup transportérů z roku 2006 nevyřešený a vlastně ani neřešený. „Je v zájmu (vládní) koalice, aby se proces konal co nejdéle a pozornost se věnovala procesu, nikoli rozpadu vlády,“ pravil včera Janša po konci prvního dne soudu.

Tady už srovnání s Českem kulhá. Expremiér Mirek Topolánek, za jehož vlády se nakoupily pandury, nestojí v čele silné strany s tvrdým jádrem ani se nehájí u soudu. Stal se energetickým lobbistou. A Česko je v loňském žebříčku vnímání korupce daleko za Slovinskem, až na 53. místě.