Pokud se potvrdí zprávy slovenských médií, příjde tento pátek slovenské zdravotnictví o třetinu lékařů v nemocnicích. Po vzoru svých českých kolegů chtějí podat hromadnou výpověď kvůli nízkým platům a celkově neuspokojivému stavu zdravotnictví. Vadí jim přeměna nemocnic na akciové společnosti („skrytá privatizace“), chtějí více peněz pro sebe, chtějí pracovat bez desítek hodin přesčasů („to není práce, ale otročina“) i pro celý systém slovenského zdravotnictví.

Vláda kontruje tím, že nemocnice oddlužuje, chystá novou lékovou reformu a peníze je třeba lépe využívat, k čemuž by měla pomoci třeba právě přeměna nemocnic na akciové společnosti. Hlavní vládní protiargument ale je, že lékaři „dělají politiku“. Používají totiž argumentaci o zrušení komerčních zdravotních pojišťoven, které chtěl kdysi premiér Robert Fico také zrušit, chtějí zavést opět jednu státní kasu a pojišťovny nechat soutěžit jen v oblasti připojištění.

Zdravotnictví a jeho financování je v postkomunistické střední Evropě vskutku výsostně politické téma, na kterém padají vlády.

Zda a jak obstojí reformované zdravotnictví byl lakmusový papírek na Slovensku, když po osmi letech reforem vládu v roce 2006 sestavila populistická levice a nacionalisté právě pod Ficovým vedením.

Konec premiéra Mirka Topolánka začal v prohraných krajských volbách na podzim roku 2008, kvůli zavedení poplatků u lékaře, což prosadil ministr zdravotnictví Tomáš Julínek.

Faktický konec vlády maďarského socialistického premiéra Ference Gyurcsánye nastal na jaře 2008, když jeho vláda prohrála referendum o čerstvě zavedených poplatcích při návštěvě lékaře a otevření systému pro soutěž komerčních pojišťoven. Referendum prosadila tehdy opoziční konzervativní strana Fidesz a testovala si tím dva roky před volbami slabost socialistického premiéra, který se proslavil tajným projevem, v němž hovořil o tom, že lhali voličům „ráno, v poledne i večer“. Fidesz v roce 2010 socialisty drtivě porazil.

Registrací lidí v ordinacích při placení jsme chtěli odhalit černé duše, které neplatí sociální odvody a daně,“ svěřil se tehdy Gyurcsány v rozhovoru pro HN, jak chtěl do už tehdy dost děravé státní pokladny přitáhnout více příjmů od fyzických osob. Místo toho zůstalo maďarské zdravotnictví závislé na jedné státní pojišťovně a neoficiálně oficiálním systému úplatků, v němž jsou i bez tabulek pacientům jasné sazby za jednotlivé úkony, které platí v obálce lékařům.

Privatizací nemocnic straší nyní v kampani levice i konzervativci před polskými parlamentními volbami, i když zdravotnictví tentokrát není tak hlasité a kontroverzní téma jako před čtyřmi lety. Jednak se objevují zprávy o tom, že soukromé nemocnice na tom nejsou tak dobře, protože Poláků platících hotově či pomocí komerčního pojištění za péči o své zdraví se jaksi nedostává, takže propagovat větší liberalizaci se vládní Občanské platformě nevyplatí. Druhak, systém reformovaný a oddlužený po roce 1989 už dvakrát není právě tím, co by nyní vytvářelo největší problémy.

Šéf opoziční konzervativní strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński, kterému jakkoli významná role státu v čemkoli není dost silná, minulý týden šokoval experty nápadem, že by se zrušil Národní zdravotnický fond, do něhož Poláci pravidelně odvádějí své zdravotní pojištění, a že by nemocnice a další zdravotnická zařízení přešla do vlastnictví vojvodství (krajů) či měst. A naopak, státní rozpočet by se zavázal, že bude na zdravotnictví přispívat částkou šest procent HDP bez ohledu na výši výběru pojištění. Chce tedy centralizaci již tak dost centralizovaného systému.

Z návrhu nového slovenského rozpočtu vyplývá, že vláda zatím s žádným navýšením platů lékařů ani dalším dosypáním peněz do zdravotnictví nepočítá. V dohledu nejsou žádné volby. Politická situace na Slovensku tak lékařům – na rozdíl od situace české, kde se peníze jaksi našly – příliš nepřeje. Některé nemocnice chtějí sloučit oddělení, jiné se zajímají o lékaře v zahraničí, další nevěří, že hromadná výpověď uspěje a nechystají nic.

Být slovenským pacientem, byl bych dost nervózní a ptal se, kdo a proč si mě vlastně bere jako rukojmí.