Téměř dvě třetiny Čechů vnímají Němce pozitivně a jen 21 procent negativně. Tato čísla z jarního průzkumu CVVM jsem si musel vyhledat, když jsem strávil uplynulý víkend v bavorském Pasově, malebném historickém městě, kde se konala pravidelná výroční konference Česko-německého diskusního fóra. To vzniklo jako součást několika institucí, pomocí nichž se od poloviny devadesátých let Češi a Němci snaží navázat normální vztahy, přerušené nacismem, druhou světovou válkou a komunismem.

„Prvotním cílem bylo, aby se u jednoho stolu sešel šéf landsmanšaftu a předseda komunistů,“ glosoval jeden z veteránů diskusního fóra historii setkání, která se konají každý rok v jiném městě, jednou v Německu, podruhé v Česku.

Jenže mezitím už v Dunaji, Innu a Ilzu, které se v Pasově stékají, uplynulo hodně vody. Nyní už zhruba třetí „generace“ diskutérů debatuje o úplně jiných věcech než ti první. Letos se hovořilo o evropském občanství a celkové situaci v Evropské unii. Češi a Němci se tudíž od časů vzájemných historických sporů posunuli ve vnímání časoprostoru jinam. Potěšující bylo především vidět hodně mladých lidí, kteří mají své oficiální fórum i řadu neoficiálních kontaktů.

Češtinu podle bavorské ministryně pro evropské záležitosti Emilie Müllerové studuje na 600 bavorských studentů. „Česko je nejdůležitějších ekonomický partner Bavorska,“ pravila. Český průmysl je na německém tak závislý, až je to nebezpečné a svádí k paralelám, že Česko je jen další spolkovou zemí, která jen nemá euro a nemluví německy.

Prostředí vypucovaného a v podzimním slunci doslova zářícího bavorského městečka svádělo k idylickému popisu českoněmeckých vztahů. Ale schválené téma výroční konference pro příští rok svědčí o tom, že k idyle je daleko. Nikoli už při pohledu dozadu na dějiny, kterým se pečlivě a pilně věnují historici. Jde o pohled dopředu, do budoucna.

Německo se rozhodlo odstavit jaderné elektrárny a některé německé strany – zelení a sociální demokraté – už daly najevo, že totéž očekávají i od Česka. A konzervativci to budou dělat zřejmě také, protože by eventulně po dalších volbách potřebovali pro vládní koalici hlasy stále populárnějších zelených.

Příští rok, nejspíše v Ostravě, se tedy česko-německé diskusní fórum bude věnovat energetice a je možné očekávat, že už z poněkud usínajícího každoročního setkávání starých přátel a stejných tváří by se mohlo stát něco víc – katalyzátor debaty o budoucnosti, která zajímá spotřebitele, protože má vliv na ceny elektřiny, i politiky, protože může tvořit třaskavou směs emocí a volebních témat.

Pro srovnání jsem si našel, jak se na Němce dívají Poláci, kteří mají historicky vůči Německu mnohem ostřejší vztah a vymezenější názory. Na rozdíl od Česka tam platí, že na protiněmeckou kartu se dají získat voličské hlasy. Ale ubývá jich. V únorovém průzkumu institutu CBOS, kde byli nejoblíbenější cizinci Češi, převládá pozitivní vnímání Němců. Se sympatiemi se na ně dívá 38 procent Poláků, negativně je vnímá 27 procent. Pozitivní vnímání Němců dlouhodobě roste.

Z jiného letního průzkumu té samé agentury vyplynulo, že pro 77 procent Poláků je hlavním zdrojem informací o Německu televize. Nezávidím svému známému, Marcinu Antoszewskému, který je zpravodajem polské veřejnoprávní televize v Berlíně, tu odpovědnost. Závidím mu ty novinářské možnosti, které díky tomu má.

Na pasovské radnici mají právě výstavu o historii Rádia Svobodná Evropa. Na Ludvíkově ulici, hlavní pěší zóně pasovského starého města, o ní však nic nenajdete. Zato v obchodech narazíte na odznáček „Stop atomu“ s odkazem český Temelín. Patnáct let po podpisu česko-německé deklarace tak bouřlivou a často bolestivou historii střídá energetická budoucnost.