Až tohle budou číst moji maďarští a slovinští přátelé a známí, tak mě asi proklejí. Ale rozhodně si nemyslím, že srovnávat Maďarsko a Slovinsko s Řeckem není scestné. V případě obou zemí se totiž politická a vládnoucí elita chová vůči krizi eurozóny a počínající hospodářské krizi podobně iracionálně jako ta řecká.

Řecká krize bezprostředně ovlivňuje hlavně dovolenkové plány Středoevropanů, blížící se potíže Maďarska mohou mít na Česko bezprostřednější dopad, jak ukázal propad středoevropských akcií poté, co neuváženě jeden z politiků vládního Fideszu loni po převzetí moci přirovnal stav státních financí k Řecku. Maďarský premiér Viktor Orbán si tehdy myslel, že krizi zvládne bez zahraniční pomoci a rozhádal se s Mezinárodním měnovým fondem, který zemi zachránil půjčkou a tvrdými podmínkami už v roce 2008. Domácí poptávky ale klesá, hlavní trh maďarských výrobků, Evropská unie, míří dolů, takže Maďarsku hrozí recese.

„S Mezinárodním měnovým fondem už se zase přátelíme,“ řekl mi nedávno jeden z vysoce postavených maďarských státních úředníků, když jsme na okraj jedné konference hovořili o situaci státních financí. Orbán a další vládní politici jen pomalu a postupně přiznávají, že pro rozpočet na rok 2012 budou muset častěji použít dosud zakázané slovo „úspory“. Orbán se zřejmě zahraniční pomoci nevyhne - jako jeho nenáviděný předchůdce Ferenc Gyurcsány, kterého Fideszem ovládaný parlament chce žalovat za zadlužení země.

Ratingové agentury Maďarsku pohrozily snížením hodnocení, což by Budapešti fakticky znemožnilo si půjčovat za rozumných podmínek na finančních trzích. Maďarská vláda sice tvrdila, že část státních cenných papírů koupila nebo koupí Čína, ale ani to není jisté. Kvůli obavám ze snížení ratingu maďarská vláda včera zrušila už druhou aukci dluhopisů během týdne.

Politici připravují voliče na nejhorší. V těchto těžkých časech bude třeba předělat celý sociální systém státu, vzkázal v palebné přípravě minulý týden významný poslanec vládního Fideszu Zoltán Pokorni na tiskové konferenci. Ještě před půlrokem by se mu za takový defétismus dostalo od šéfa strany a vlády umytí hlavy. Dnes i Orbán připravuje občany a voliče na to, že nestandardní ekonomická politika, obnášející třeba zvláštní daně pro zahraniční firmy a znárodnění soukromého penzijního systému, Maďarsko před problémy v příštím roce nezachrání.

Maďarsko, ačkoli není členem eurozóny, je na ni závislé, protože tam směřuje 86,5 procenta vývozu. Evropská komise odhaduje růst maďarského HDP pro příští rok na 0,5 procenta, zatímco Orbánův kabinet si trvá na své prognóze růstu přes jedno procento. Dluh by mohl vzrůst na 76,5 procent HDP, což by bylo nejvíce ve střední Evropě.

Připustit si problémy, hledat širší shodu v politickém spektru a vyvést zemi z problémů je pro maďarské politiky zřejmě stejný problém jako pro ty řecké, kteří i přes hrozbu bankrotu a krize celé eurozóny nebyly schopni se pořádně domluvit ani na vládě národní jednoty. Něco podobného sledujeme i ve Slovinsku.

Jeho vláda se sice rozpadla a směřuje k prosincovým předčasným volbám, ale parlament schválil alespoň účast ve společném záchranném mechanismu eurozóny. V pátek slovinský parlament odmítl schválit úspory státních výdajů a penzijní reformu. Úrok na státní desetileté dluhopisy dosáhl sedmi procent, což se považuje za hranici rozumného, a ratingové agentury pohrozily kvůli nedostatku reforem snížením hodnocení. Dvoumiliónové Slovinsko je sice v eurozóně trpaslíkem, ale trhy jsou nyní tak citlivé, že každý kamínek může spustit lavinu.

Slovinsko je dlouhodobě v „blbé náladě“, odhalují se tam tunelování státních firem a bankovnímu sektoru, také nezdravě svázanému se státem, hrozí podobné dluhové problémy, které vedly před třemi lety Lotyšsko k žádosti o zahraničí pomoc a hluboké vnitřní devalvaci, tedy drastickým úsporným opatřením.

Nerad bych se v tomto sloupku opakoval, ale vzhledem k výhledu by se studium třeba lotyšského krizového managementu maďarským i slovinským politikům mohlo zatraceně hodit. Ti, kteří škrtali, tam dvakrát za sebou vyhráli volby.