Sotva si čeští vojenští lékaři, kteří pomáhali zachraňovat pacienty v nouzovém režimu na Slovensku při protestu tamních doktorů, oddechnou, mohou se chystat k výjezdu znovu. Jen jazykově to budou mít o něco těžší. V rámci předem neplánované solidarity zemí Visegrádské čtyřky se totiž poté, co si slovenští lékaři vyprotestovali vyšší mzdy, chystají ke stejné akci tisíce maďarských lékařů. Původní inspirací a slogany včetně „Náš exodus, váš exitus“ dodávají čeští kolegové z jejich úspěšné akce z letošního jara.

A aby toho nebylo málo, Vasile Astarastoae, předseda rumunské lékařské rady, na svém blogu napsal, že by si i rumunští lékaři měli vzít příklad z protestu českých a slovenských kolegů a připravit podobnou akci na příští rok, kdy v Rumunsku vejde v platnost nový zákon o zdravotní péči, který zvyšuje především spoluúčast pacienta na léčení.

Diskuse během slovenské nátlakové akce byla bouřlivá, lékařům šlo o vyšší mzdy a schovávali se za systémové požadavky jako je ukončení převodu nemocnic na akciové společnosti (a jejich případná privatizace) nebo změna systému přesčasů. České vojenské lékaře, kteří zachránili 91 životů, předseda slovenského Lékařského odborového svazu Marián Kollár přirovnal k okupantům z roku 1968. Slovenští lékaři ale v zásadě dosáhli svého.

To ti maďarští to budou mít těžší. Maďarská vláda tento týden řeší, kde a jak poškrtat nerealisticky navržený rozpočet pro příští rok, v čemž není ve střední Evropě výjimkou. Ale poslední, co by konzervativci Viktora Orbána chtěli, je široký protest v sektoru, který je dlouhodobou bolestí maďarské státní správy. Maďarské zdravotnictví je známé tím, že v něm úplatek funguje vlastně jako oficiální nástroj. Plánovanou konkurenci více zdravotních pojišťoven a oficiální poplatky u lékaře na jaře 2009 zrušilo referendum iniciované tehdy opoziční stranou Fidesz. Špatně placení lékaři proto nadále berou obálky, nebo odcházejí do zahraničí. Už na jaře na protest opustilo ordinace 3500 lékařů v nemocnicích a vláda jim musela přidat.

Nyní podobnou akci organizují praktičtí lékaři, kteří jsou přetíženi a pomalu vymírají: třetina jich je důchodového věku a stát jich vychová jen osmdesát ročně. Navíc budou muset podle nového zákona schváleného tento týden poskytovat péči většimu okruhu pacientů. Ubývají i specialisté. Podle jejich asociace odcházejí denně z Maďarska tři lékaři za lepším, hlavně do západní Evropy. V roce 2009 požádalo stejně jako v roce 2010 o vydání potvrzení pro zaměstnání v zahraničí na 1500 lékařů.

Lékařští odboráři ze čtyř visegrádských zemí letos v říjnu podepsali společnou chartu, v níž shrnuli společné cíle, kde je na prvním místě zvýšení platů a dodržování předpisů. Minimální plat začínajícího mladého lékaře by podle této charty měl být jedenapůl násobkem průměrné minimální mzdy, minimální plat odborného lékaře trojnásobkem, to všem bez přesčasů a služeb. Třeba o slušném chování k pacientům či o způsobu, jak s pacienty hovořit jako s lidmi a ne se zbožím, se v ní nepraví ani slovo. A to je možná hlavní důvod, proč jsou lékařské protesty – z profesního a systémového hlediska jakkoli oprávněné – vnímány jako problematické vyvolávají velké diskuse a kontroverze. Lidé si lékařů váží, o čemž svědčí téměř jakékoli volby, neboť lidé s titulem MUDr. mají disproporčně větší zastoupení v parlamentech než jiné profesní skupiny. Zároveň před nimi mají jako pacienti až nezdravý respekt.

Čeští lékaři nyní uvažují o druhém kole protestu, protože vláda jaksi nemůže najít slíbené peníze. Slovenští lékaři, kteří se vrcholem protestu trefily do začátku předvolební kampaně, přepočítávají zisky a ztráty, které jim plynou z politizace celé akce. Maďarští lékaři jsou ve výhodě či v nevýhodě v tom, že politika v jejich zemi je natolik ovládnutá jednou vládní stranou, že o politizaci jejich problému nejde – a zároveň se o něm tolik nemluví. A kde jsou Poláci? Ti si své odprotestovali a naodcházeli se před osmi lety. Skutečný úprk lékařů a sester nastal po vstupu do Evropské unie v roce 2004, teď už odchází jen desítky až pár set ročně. I tak je to pro postkomunistické zdravotnictví, které v žádné středoevropské zemi zatím nenalezlo úspěšně fungující ekonomický recept, velká zátěž.