Nizozemský pravicový populista Gert Wilders by měl být jmenován čestným Středoevropanem. Za to, jak se zajímá o kvalitu protikorupčního boje nových členských států EU a za to, jak podporuje integraci jejich občanů do společného pracovního trhu.

Wildersova Strana svobody nedávno zprovoznila webovou stránku, na níž mohou Nizozemci reportovat, zda je polský, český či rumunský dělník nepřipravil o práci. To je čirý populismus už jen proto, že je to v rozporu s platnými zákony Evropské unie. Wildersova strana ovšem drží u moci středopravicový nizozemský kabinet, takže ministři cudně mlčí a Wilders se pochlubil, že za první dva dny už dostali 32 tisíc tipů. A v Evropě se opět rozproudila debata o (ne)možnostech společného pracovního trhu.

To bychom ještě mohli považovat za folklór, vyplývající z vlny pravicového populismu, na které se v západní Evropě Wilders a další vezou. Podstatně vážnější z hlediska struktury a fungování Evropské unie se ale zdá jiná věc, v níž jde Nizozemsko proti proudu asi podobně jako Česko v případě fiskálního paktu. Nizozemci totiž blokují rozšíření schengenského prostoru o Rumunsko a Bulharsko s výtkou, že v obou zemích se nedaří potírat korupci a dobře tam nefunguje justice. Je férové dodat, že rozšíření Schengenu s bojem proti korupci otevřeně svázalo také Finsko, Francie a Německo a že celkem devět starých členů blokuje pro Rumuny pracovní trh. Ale právo veta použili pouze Nizozemci.

Rumuni na sebe nedávno strhli pozornost výměnou premiéra a části vlády kvůli nepokojům vyplývajícím z dopadů úsporných vládních programů. Mnohem menší zájem po Evropě vyvolává snaha rumunských diplomatů vysvětlit, že obyvatelé druhé největší postkomunistické země EU se cítí evropskou integrací zrazeni a odsunuti do kategorie druhořadých občanů. „To, že nejsme v Schengenu, považuje rumunská veřejnost a média za největší prohru politiků od roku 1989,“ řekla rumunská velvyslankyně v Česku Daniela Gitmanová na veřejné debatě, která se o Rumunsku a jeho vztahu k Schengenu odehrála minulý týden v Praze.

Nejnovější zpráva Evropské komise z počátku února znovu opakuje, že Rumunsko i Bulharsko musí ještě hodně udělat v boji proti korupci a nápravě soudnictví. Jiná zpráva komise z loňska hodnotí připravenost na ostrahu schengenské hranice pozitivně a to i přesto, že Rumunsko má po Finsku se svými 2070 kilometry druhou nejdelší vnější hranici společného prostoru.

Vstup do Schengenu je zatím odložen na neurčito, což politici i veřejnost z obou zemí považují ze nefér. Všechny technické podmínky totiž splňují. A vždy, když splní další dodatečné, tak se objeví od západních partnerů nové podmínky, stěžují si politici balkánských zemí. Ta nejnovější je objektivní a ztělesňuje ji právě Gert Wilders: Pocit ohrožení obyvatel „starých“ členských zemí a hledání vnějšího nepřítele. Vedle Řeků se hodí i Rumuni nebo Poláci, kterých v Nizozemsku pracuje kolem 300 000. Na to, jak se v souladu s převládajícím evropským názorem v Česku o Rumunsku hovoří jako o zkorumpované zemi, překvapivě prorumunský postoj předvedl na výše zmíněné debatě český vládní úředník Jiří Čelikovský, který má Schengen na starosti na ministerstvu vnitra. Z jeho pohledu existují přinejmenším čtyři důvody, které celý projekt volného pohybu osob uvnitř unie v souvislosti s Rumunskem poškozují: Rumunské přípravy podléhaly kontrolám, které ale mají omezenou dobu platnosti. Drahé vybavení, které se za evropské peníze na rumunské vnější hranice pořídilo, rychle zastarává, některou techniku je třeba vyměnit už po pěti letech. Šedesát tisíc rumunských policistů a dalších úředníků, kteří byli vycvičeni a připraveni chránit vnější hranici EU, ztrácí motivaci. A poslední argument je v současné krizi asi nejvážnější: znechucená veřejnost se obrací proti unii jako takové.

Rumuni jsou zklamaní, že Evropy je málo. Nizozemci (a Finové, Francouzi a Němci) jsou zklamaní, že Evropy je moc. Výsledkem obojího v kombinaci s ekonomickou krizí je nejistota a otevřené dveře populistům jako je Gert Wilders. Nejen v Rumunsku a Nizozemsku.