Nápis na triku jednoho z obyvatel Prešova zněl „Fiko je cocot“. Prešov má bohatou historii uměleckého města, pochází z něj Peter Nagy i skupiny IMT Smile nebo Peha, takže o uměleckou nadsázku tady není nouze – včetně názoru na politiku a politiky. Znechucení je tu takřka hmatatelné: Prešov je třetí největší slovenské město, kde tradičně vítězila pravice, ale v celém prešovském kraji, nejchudším ze všech slovenských regionů, je tradičním vítězem Směr – sociální demokracie.

Při pohledu na letošní slovenskou kampaň a především její billboardovou část (zábavnější ukázky přinášíme ve fotogalerii, která se objeví během dne), je možné prohlásit, že Směru se před zítřejšími předčasnými parlamentními volbami nedalo vyhnout, stejně jako narážkám na jeho předsedu Roberta Fica.

 

 

Spousta lidí vlastně neví, koho má volit. Vyškrábaná tvář Vladimíra Mečiara na jednom z billboardů svědčila o tom, že negativní energie mají Slováci stále dost, dokonce i vůči muži, který už v parlamentu a u moci není a nebude. Ale pro koho hlasovat?

Dzurindova SDKÚ to na poslední chvíli zkusila s dvěma drátky, červeným a modrým a kleštičkami. „Červený nebo modrý?“ sugerovalo heslo možný výbuch. Jestli ale něco v těchto volbách vybouchne, tak to bude především Dzurindova strana a zřejmě pravice jako celek (čili, jak důsledně říká Robert Fico, „pravicový slepenec“). Pravicoví voliči nevědí, komu mají dát hlas. Tak možná raději ani nepůjdou volit.

Zmatení z různých afér je velké, už proslulá Gorila je jen jednou z řady. Tři dny před volbami například vyšlo najevo, že vojenské zpravodajství pod vedením ministra Ľubomíra Galka ze strany Svoboda a solidarita odpouslouchávalo víc lidí, než se myslelo, když skandál na podzim vypukl. Ministrovy billboardy, na nichž ho laškovně dcera tahá za uši a celé aféře se vysmívá, tak dostávají nový rozměr. Soudě, podle (ani v blogu nepublikovatelných) reakcí, které jsem u dvou starších občanů debatujících pod billboardem slyšel, měla reklama naprosto opačný účinek, než autoři zamýšleli.

 

Fico a jeho strana získávali body tím, že na předvolebním mítíncích v posledním týdnu kampaně vlastně hlavně oslavovali MDŽ (včera je do Bratislavy přijel podpořit i Michal David). Na mítinku v Prešově Fico recitoval báseň svého stranického kolegy nazvanou „Manželská postel“. Ochranka mezitím honila babičky s berlemi, které chtěli mítink předčasně opustit, do schodů k vedlejšímu vchodu, protože ten hlavní byl – zřejmě v obavách z masového úprku – uzavřený.

Ján Figeľ, bývalý eurokomisař a vůdce Křesťanskodemokratického hnutí, jediné strany kromě Směru, která má podle průzkumů křesla v parlamentu jistá, zvolil pro kampaň strategii „klidná síla“, charakterizovanou projevy ve stylu „uspávač hadů“. Na billboardech sliboval on a jeho spolustraníci práci v hesle „Začíná to prací“. Jestli prací politiků, nebo pracovními místy pro voliče, nebylo upřesněno.

Aula prešovské fakulty manažmentu byla na jeho projev zpolovičky zaplněná jen proto, že tam někteří profesoři přivedli své žáky místo přednášky. Větší úspěch měl v místním kulturním středisku, kde se na jeho knihu s podpisem stála třičtvrtě hodinová fronta. Předtím ale účastníci museli vyslechnou úmorné kázání jednoho z činovníků KDH. Ta musí mít opravdu věrné a pevné voliče!

Vrcholem bizarností a zdánlivě nepochopitelných zákrut slovenské předvolební kampaně pak bude účast premiérky dosluhující vlády Ivety Radičové ve volebním studiu televize Markíza, kde bude komentovat výsledky voleb. Nikoli jako politička a technicky stále ještě jako premiérka, ale jako socioložka. S politikou chce totiž skončit a vrátit se zpět do akademické sféry.

„Končící volební kampaň patří nejen k nejšpinavějším po listopadu 1989, ale i nejnegativnějším v celých dějinách slovenské demokracie,“ shrnul v listu Pravda politolog Juraj Marušiak. A já bych dodal, že z hlediska zahraničního pozorovatele i k nejbizarnějším.