Polské potraviny je moje oblíbené téma, zejména v některé z kvalitních polských restaurací vařících stará klasická jídla. A je to oblíbené téma i mnoha obyvatel Česka - aniž o tom vědí. Ukázalo se to nedávno na zřejmě stále ještě neskončené aféře kolem použití technické soli v potravinách, která se z bůhvíjakých důvodů změnila v česko-polskou hygienicko-diplomatickou válku.

Na jedné straně stojí udivená polská Státní hygienická inspekce, která nedokáže pochopit, že když sousedé nedostanou včas slíbené informace v unijním systému, tak jsou nervózní. „Technická sůl je pouze méně slaná, jinak se od potravinářské soli neliší,“ trpělivě mi do telefonu vysvětloval její mluvčí Jan Bondar neškodnost použití soli na silnice.

Taková odpověď ale neuspokojila českého ministra zemědělství Petra Bendla, který hrozbou zákazu dovozu naštval polské kolegy. „Hysterická reakce české strany může vyplývat ze strachu před popularitou polských potravin mezi tamními spotřebiteli. Pozornost zasluhuje fakt, že do Čech vyvážíme zemědělské a potravinářské produkty o hodnotě více než miliardy eur. Česko je třetím největším odběratelem polských potravin,“ řekl náměstek ministra zemědělství Andrzej Butra.

 

 

 

 

Těžko říci, zda se český ministr nechtěl jen zviditelnit v době divokých afér, či snad dokonce nekončící rozpad vlády překrýt v médiích sporem o dovoz polských klobás. Polský náměstek ministra si zase nepoložil onu zásadní otázku: Vědí Češi, že jedí polské potraviny?

Z vlastní zkušenosti bych o tom pochyboval. Schválně jsem se třeba pokoušel zjistit, odkud jsou snídaňové cereálie mých dcer. Po jednom z větších nákupů jsem prozkoumal tři krabice a dva pytle obilovin. Na dvou z nich bylo Polsko nesměle označeno jako země původu, na třech byla pouze značka „vyrobeno v EU“, přičemž jsem se byl ochoten vsadit, že u minimálně jednoho z nich byl polský původ jasný.

Nebo proč jeden z řetězců v Česku stáhl z oběhu výborný Krakovský salám a nahradil ho identickou Tatranskou pochoutkou? Každý, kdo jednou ochutnal původní polské uzeniny, může potvrdit, že se jim ve střední Evropě máloco vyrovná.

Problém ale spočívá v tom, že propagovat se v Česku jako polská potravina je jen o trochu lepší než udávat u jídla rumunský původ. A to přitom potravin z Rumunska, alespoň podle mého soukromého průzkumu, přibývá.

Poláci jsou přitom schopní pěstitelé a výrobci v podstatě všeho možného. A při vyjednávání před vstupem do unie si svoje zájmy polští zemědělci pohlídali, i když dodnes žehrají na to, že nemají stejnou výši doplatků z Bruselu jako třeba Francouzi. Zatímco z Česka v podstatě zmizely tradiční cukrovary, Polsko se stalo největším evropským pěstitelem cukrové řepy. Do konce roku 2010 do polského zemědělství nateklo přes 75 miliard zlotých (460 miliard Kč) z bruselské kasy.

Po svém vstupu do Evropské unie, od kterého za týden uplyne osm let, to byla právě polský venkov a zemědělci, kdo udělal opravdový civilizační skok kupředu. Už v roce 2004 po vstupu zaplavili evropský trh jablky. Venkov se mění k nepoznání. Malých hospodářství ubývá. Už jen každá třetí venkovská domácnost má více než jeden hektar půdy a prostředky k jejímu obdělávání.

Ti, kteří chtějí hospodařit, naopak mají čím dál větší polnosti. Na důležitosti nabývají zpracovatelské závody. Zemědělství se ale na tvorbě polského HDP podílí jen čtyřmi procenty. Ještě před patnácti lety v zemědělství pracovala téměř čtvrtina aktivního obyvatelstva, dnes je to 14,8 procenta. Průměr EU je 4,5 procent.

Zatím žádná polská vláda se nevzdá venkovských voličů, zejména když statisticky roste kvůli stěhování z měst do satelitů počet venkovanů roste. Nedá se zejména ta současná premiéra Donalda Tuska, který chce prosadit zásadní důchodovou reformu. K ní potřebuje hlasy lidovců, kteří už od roku 1895 mají svůj pevný a jasný venkovský elektorát.

Kdyby tohle český ministr zemědělství věděl, tak by možná zbytečně nehrozil zákazem dovozu polských potravin a volil jemnější a diplomatičtější postup. Polský chlop, tedy venkovan, má tvrdou hlavu, tuhý kořínek a své zájmy si umí pohlídat i ve sjednocené Evropě. Tu se rozhodl využít, nikoli ignorovat.