Zcela výjimečně se dalo s mluvčí maďarské vládní strany Fidesz souhlasit. „Čtyři muži ve středním věku kempující společně ve stanech uprostřed Budapešti. Koho by to vzrušovalo?“ komentovala Gabriella Selmecziová týdenní protest spojený s hladovkou bývalého socialistického premiéra Ference Gyurcsánye a tří jeho kolegů. V dresu nové strany Demokratická koalice se snažili upozornit na to, že nový volební zákon, jež navrhuje Fidesz a který předpokládá předregistraci voličů před parlamentními volbami, je nedemokratický a vylučuje z hlasování ty, kteří se rozhodnou jít volit na poslední chvíli.

Ano, ten Gyurcsány, který se proslavil tajným projevem o lžích voličům a který byl až do roku 2009 jediným silným protihráčem Viktora Orbána, je stále ještě v politice. Ale zoufalá akce s hladovkou, k níž se odhodlal, nepřinesla kýžený výsledek – zájem veřejnosti. Expremiérovu akci svorně odsoudila levicová i pravicová média jako „politický cirkus“ (provládní Magyar Némzet) a „teatrální gesto“ (opoziční Népszabadság).

Parlamentní kancelář čtyřem politikům, kteří týden žili jen o vodě, vyměřila „nájemné“ ve výši v přepočtu zhruba 12 000 Kč. Navíc, ve čtvrtek dostali nevítané sousedy: Mládežnická organizace extremistické, avšak parlamentí strany Jobbik si nedaleko rozložila stánek, z něhož vydávala teplé jídlo chudým Budapešťanům. A mladí Jobbikovci neopomněli zdůraznit, že to byla právě politika vlády Ference Gyurcsánye, která způsobila, že mnoho lidí má nyní hlad, zatímco expremiér a rudý miliardář si může dovolit hladovku jako výstřední gesto.

Příběh u parlamentu kempujícího expremiéra může být zábavná historka, kdyby se v pozadí nejednalo o výsledek příštích parlamentních voleb. Současné průzkumy a vývoj maďarského hospodářství nedávají vládnoucímu Fideszu příliš velkou naději na opakování drtivého vítězství z roku 2010. Ale opozice je na tom ještě hůř.

Z nedávné studie Nadace vlastenectví a pokrok jiného liberálně levicového expermiéra Gordona Bajnaie vyplynulo, že i za současných nepřejícných okolností by opozice v roce 2014 měla naději na vítězství za dodržení jedné základní podmínky: že se všechny opoziční parlamentní strany – vyjma Jobbiku – sjednotí a dostane se jim i podpory nově vzniklých hnutí jako je na odborech založené hnutí Solidarita nebo neparlamentní strana mladé levice 4K! (Čtvrtá republika).

Tato podmínka je ale i základním problémem opozice. Nejsilnější i nadále zůstávají socialisté, od nichž Gyurcsány svoji Demokratickou koalici odtrhl, ale klíč k jednotě drží nejmenší parlamentní strana – liberálně zelená Politika může být jiná (LMP). Ta nechce o předvolebním spojení se socialisty ani slyšet, i když odpor poněkud polevuje po rezignaci lídra strany Andráse Schiffera na post šéfa poslaneckého klubu.

Gyurcsány po skončení hladovky prohlásil, že je mu jasné, že nemůže stát v čele takové sjednocené opozice, takže na premiéra kandidovat nebude. Od doby, kdy stál rok v čele poloúřednické vlády, se jméno Gordona Bajnaie skloňuje ve všech dvaceti pádech, které může maďarské podstatné jméno mít, jako jméno potenciálního vůdce liberální levice. V roce 2009 dokázal jeho kabinet maďarskou ekonomiku vytáhnout z nejhoršího, ale od té doby se vášnivý fotbalový brankář a exbankéř stáhl do ústraní. Učí v USA a založil zmíněnou nadaci, ale jaksi se nemůže rozhodnout, zda se opravdu stane vůdcem. Jako by čekal, až se opozice sama sjednotí, aby jí potom mohl stanout v čele.

Zjednodušeně by se tak dalo říci, že maďarská opozice má smůlu na odvážné lídry schopné překlenout řadu rozdílů ve společnosti v zájmu dlouhodobě založené prosperity. Svým způsobem je to společný rys celé evropské politiky.