Volání z mobilu zlevní. Bohužel ale jen v Polsku, nikoli v Česku. Tamní regulátor, který se už dříve proslavil tlakem na operátory a snížením cen, oznámil, že sedm telekomunikačních firem se po měsících vyjednávání dohodlo na snížení plateb za volání mezi svými sítěmi (MTR).

Jak píše server Wyborcza.biz, stane se tak nikoli nařízením regulačního úřadu UKE, ale v rámci normálních obchodních smluv. Firmy už zřejmě prostě přestalo bavit vést těch 113 soudních sporů, které se jim nashromáždily za poslední čtyři roky.

Zatímco v Polsku stát nutí firmy, aby se chovaly vstřícně vůči zákazníkovi (alespoň v telekomunikacích), tak maďarský premiér Viktor Orbán jde dál. Poté, co vláda nařídila od 1. ledna o deset procent snížit ceny energií pro domácnosti, tedy plynu, elektřiny a centrálního topení, tak zároveň ještě kupuje/znárodňuje maďarský plynový byznys firmy E.ON. Premiér ve svém pravidleném pátečním rozhlasovém vystoupení odmítl říci za kolik, protože dohoda ještě není uzavřena. 

Orbánův Fidesz se připravuje na volby příští rok, takže když nemůže nabídnout hospodářský růst a pracovní místa, tak chce voličům zajistit alespoň levnější elektřinu a plyn. Podle státního tajemníka v úřadu premiéra Jánose Lázára ještě nemusí být snižování konec, je možné uvažovat třeba o třicetiprocentním zlevnění energií.

Pokud jde o nákup plynového byznysu od E.ONu, ten vyvolává řadu otázek. Orbán byl tento týden v Moskvě, kde nepochybně jednal o obnovení kontraktu na dodávky plynu z Ruska po roce 2015. Možná má pocit, že státní firma, která zároveň spravuje i zásobníky, bude mít lepší pozici. 

Zároveň ale maďarský státní rozpočet bojuje o každý forint, protože prognóza růstu je špatná, takže je divné nejen, že se najdou peníze na nákup největší plynařské firmy v zemi, ale že je také možné snížit cenu energií pod ekonomicky přijatelnou úroveň, jak poukazují třeba analytici finančního portálu portfolio.hu.

Ale jsou lidé, kteří v našem regionu umí vydělávat (na státu) peníze. Naše sesterské slovenské Hospodárske noviny dnes píší, že cena léků se při nákupu do nemocnic na Slovensku může lišit až o tři sta procent. Státní nemocnice, které neustále vytvářeji dluhy, nakupují léky od soukromých distribučních firem. V Banské Bystrici nakupují jedno balení antibiotik za 21 eur, v Bratislavě jen sedm eur. V Bratislavě lék proti trombóze vyjde na 48 eur, ale v Košicích už ten samý stojí tamní nemocnici 108 eur. Že by bratislavská nemocnice měla tak schopného nákupčího, který prostě umí s distributory vyjednávat?

Co mají tři uvedené případy společného? (Ne)aktivitu státu.

Polský UKE má za sebou historii úspěšného tlaku na mobilní operátory, polský trh je dynamický a regulátor se naučil, jak s aktéry trhu zacházet. V Maďarsku je naopak vidět tlak na posilování role státu ne jako regulátora, ale jako přímo aktéra trhu (taky tam uvažují o zřízení čtvrtého státního GSM) operátora. A na Slovensku je to trochu podobné jako v Česku, stát v roli regulátora/kontrolora trhu selhává.