Loni v záři provdal dceru Olu za hudebníka a producenta Jakuba Badacha. Svatba se stala společenskou a bulvární událostí roku 2012 celého Polska a vlastně od ní se začalo opět v médiích vážně spekulovat: Vrátí se úspěšný bývalý prezident Aleksander Kwaśniewski do politiky?

Odpověď přišla minulý týden. Devětapadesátiletý Kwaśniewski se rozhodl sjednotit polskou levici na jednu kandidátku pro volby do Evropského parlamentu, které se mají konat příští rok. I když sám se odpovědi na to, zda bude kandidovat, vyhýbá, v zákulisí naplno a tvrdě pracuje. Radost z toho nemají jak vůdci různých levicových uskupení, tak premiér Donald Tusk. Ten poněkud ztratil reformní zápal a spolu se svou stranou Občanská platforma spoléhá na to, že stačí hrát roli „antiPiS“, tedy jediné možné alternativy vůči konzervativně národovecké straně Právo a spravedlnost, kterou vede bratr v letecké havárii zemřelého prezidenta Jaroslaw Kaczyński.

Pokud doposud populární a relativně mladý Kwaśniewski nabídne polským voličům jinou realistickou volbu, tak polskou politiku čeká malé zemětřesení. Průzkumy dávají polské levici, která je posledních deset let ve volbách dost bita, naději na zisk kolem dvaceti procent, ale jednotliví lídři jsou mezi sebou dost rozhádaní. A zpacifikovat takového mluvku a politického klauna jako je Janusz Palikot, překvapení posledních parlamentních voleb, nebude jednoduché ani pro matadora Kwaśniewského.

O návratu Kwaśniewského se spekulovalo už častěji. On ale na rozdíl od Miloše Zemana neobjímal v ústraní žádné stromy, ale vydělával peníze. Přednášel na světových univerzitách, radil vládě Kazachstánu s demokratizací i otevíral nejbohatšímu Polákovi Janu Kulczykovi dveře prezidentského paláce v Nigérii a dalších zemích, kde Kulczyk investuje. „Peníze jsou poslední problém, který při návratu do politiky řeším, i když na peníze třeba myslet. Lidé, kteří na ně nemyslí, jsou neseriózní a těm se snažím vyhýbat. Nemám mnoho peněz, ale dost, abych měl pocit bezpečí,“ řekl v nedávném rozhovoru pro týdeník Polityka.

Návrat do aktivní politiky je ve střední Evropě těžko zvládnutelná disciplína. Výjimku tvoří nastupující český prezident Miloš Zeman, o deset let starší než Kwaśniewski. Npříklad v Maďarsku by mohl své vyprávět expremiér Gordon Bajnai. Ten v roce 2009 v roli šéfa polotechnokratického kabinetu zachránil zemi před bankrotem, po drtivé výhře Viktora Orbána se uklidil do pozadí (a částečně i do zahraničí), aby se loni na podzim rozhodl k podobnému kroku jako Kwaśniewski: pokusit se sjednotit opoziční levici a postavit se Orbánovi v parlamentních volbách příští rok. Na rozdíl od podzimních nadějí už ale bajnaiovská vlna v Maďarsku poněkud opadla, takže o úspěchu návratu teprve sedmačtyřicetiletého politika lze nyní pochybovat.

Slovenská expremiérka Iveta Radičová vlastně před Milošem Zemanem předvedla dosud největší comeback, když v roce 2009 překvapila postupem do druhého kola prezidentských voleb se ziskem velkého počtu hlasů. O rok později stanula v čele koaliční vlády. Po zkušenosti s pádem vlastní vlády na podzim 2011 se ale šestapadesátiletá politička zařekla, že do prezidentských voleb v roce 2014 nepůjde, i když by podle průzkumů měla zřejmě jako jediná šanci na aspoň trochu vyrovnaný souboj s nejpopulárnějším slovenským politikem, premiérem Robertem Ficem.

Mladí (s výjimkou Miloše Zemana) političtí dinosauři se vracejí. Nebo přinejmenším nemají sobě rovné soupeře. O čem to svědčí? Za dvacet let v postkomunismu nevyrostla nová generace schopných, silných a sebevědomých politiků. Správa veřejných záležitostí zřejmě přestala být přitažlivá pro soutěživé vůdčí typy, kterým vadí špinavost a nejasná pravidla, podle kterých se na politickém hřišti hraje. Možností, jak uspět jinde, třeba v zahraničí, v byznysu či ve vědě, je v zásadě nekonečně mnoho a na hlavu vám nešlapou čtyřicátníci a padesátníci, kteří ztratili kontakt se svoji původní profesí a nic jiného než politiku neznají. Že je Radičová socioložka, to o sobě ona ráda tvrdila ještě jako premiérka. Ale vzpomene si někdo, že Aleksander Kwašniewski má v kolonce „původní povolání“ napsáno novinář a ve skutečnosti byl placeným funkcionářem komunistické mládeže?