Bulhary nedávno zmátla dlouhá zima a změna způsobu účtování za elektřinu natolik, že pomocí obětního beránka, české firmy ČEZ, donutili vládu odstoupit. I když je to poněkud zjednodušující pohled na hloubku bulharských politických a hospodářských potíží, vysílá dlouhá zima v kombinaci s ekonomickou krizí a vysokými účty za topení politikům v postkomunistických členských státech Evropské unie znepokojivý signál. Kdo bude na řadě příště, až se zase někomu znelíbí vyúčtování za mimořádně dlouhou topnou sezónu?

Přinášíme proto analýzu, z níž vyplývá, jak různorodé jsou naše země co do zdrojů tepla a tudíž i citlivosti na ceny jednotlivých surovin a jejich dovozu. Jinými slovy, co může obyvatele jednotlivých zemí natolik rozlítit, že by následovali bulharského příkladu. Zdrojem jsou data Evropské komise z roku 2011.

Průměr Evropské unie: 44% tepla je z plynu, 30% z pevných paliv (uhlí), 14% z obnovitelných zdrojů, 7% z ropných produtků a ostatní je 5%.

Estonsko: 51% plyn, 22% obnovitelné zdroje, 20% pevná paliva. Estonci jsou naprostí rekordmani ve využití obnovitelných zdrojů plus hodně využívají domácího zdroje (ropné břidlice). Tady revolta voličů kvůli teplu nehrozí, protože jsou zdroje rozdělené.

Lotyšsko: 81% plyn, 15% obnovitelné zdroje. Plyn i jediné zásobníky v Pobaltí (právě v Lotyšsku) ovládá Rusko, které tak může nálady voličů ovlivňovat nejen prostřednictvím početné ruské menšiny, ale i pomocí topení.

Litva: 57% plyn, 16% obnovitelné zdroje, 19% ostatní, 4% jádro, 4% ropné produkty. I tady má silné slovo ruský dodavatel plynu a Litevci platí jedny z nejvyšších cen za teplo v EU. Celému Pobaltí by se tak hodil plánovaný terminál na zkapalněný plyn LNG. Litevci už si ho staví, ale trubky pro přenos ovládají Rusové.

Polsko: 85% pevna paliva. Poláci na své uhlí nedají dopustit a to ani teď, když jako jediní v EU rozjíždějí těžbu břidličného plynu a plánují stavbu jaderné elektrárny. Dokud bude dost relativně levného uhlí, tepelná revolta polských voličů nehrozí. Tedy alespoň v příštích třiceti až šedesáti letech.

Česko: 66% pevná paliva, 26% plyn, 3% obnovitelné zdroje. I Češi mají své uhlí rádi a opět teoretizují o prolomení limitů na jeho těžbu.

Slovensko: 54% plyn, 22% pevná paliva, 12% ropné produkty, 6% obnovitelné zdroje, 5% jádro. Slováci jsou tepelně zranitelní přerušením dodávek ruského plynu, měli by mít zájem na co největším propojení sítí ve střední Evropě.

Maďarsko: 81% plyn, 7% pevná paliva, 6% ropné produkty, 4% obnovitelné zdroje. Není divu, že ač deklarovaný antikomunista, jezdí Viktor Orbán intenzívně vyjednávat do Moskvy. A že nedávno stát odkoupil plynový byznys a zásobníky od německého E.ONu. Maďarský volič je extrémně tepelně závislý na jednom, navíc nikoli domácím zdroji.

Slovinsko: 60% pevná paliva, 28% plyn, 9% obnovitelné zdroje, 3% ropné produkty. V prohlubující se domácí krizi bude slovinský volič čím dál víc tepelně citlivý.

Rumunsko: 63% plyn, 27% pevná paliva, 9% ropné produkty, 1% obnovitelné zdroje. Rumuny zachraňují domácí zásoby, málo známý je fakt, že Rumunsko je čtvrtým největším producentem plynu v EU. A nedávno po bouřlivé debatě dalo zelenou průzkumu břidličného plynu. Přesto jsou ceny tepla voličsky citlivým tématem, protože většina dodavatelů ústředního topení po škrtech vládních dotací zvýšila ceny o 30 až 50%, nebo začala krachovat. Do infrastruktury se dlouho neinvestovalo a vyšší ceny lidé v obecně chudé zemi nejsou schopni platit.

Bulharsko: 42% plyn, 42% pevná paliva, 11% ropné produkty. Zdánlivě rozložené tepelné portfolio ale deformuje fakt, že mnoho domácností si zvyklo „dotápět“ levnou elektřinou kdysi produkovanou jadernou elektrárnou Kozloduj, která se ale postupně kvůli zastaralosti odpojuje a na novou elektrárnu Belene vláda nemá peníze.

Kdybychom vycházeli z dlouhodobých trendů, mohou být politici klidnější. Od roku 1990 do roku 2010 spotřeba tepla domácností v Evropské unii klesala. Problém je ovšem v tom, že tento trend se týkal v menší míře nových postkomunistických členských zemí, kde po vstupu do unie do předkrizového roku 2008 spíš stoupala, aby se v roce 2009 propadla. A v roce 2010 Středoevropané začali opět více topit. Opačnou křivku, tedy kontinuální nárůst spotřeby tepla domácností, má v zásadě jen Bulharsko. Takže je pád tamní vlády kvůli cenám energií vlastně pochopitelný. Vzhledem k doposud spíš mrazivému průběhu března i dubna ale uvidíme, zda Bulhaři budou výjimkou.