Téměř to vypadalo, jako by se lidé z byznysu rozhodli obnovit bývalou Jugoslávii. Tento dojem na mě udělala účast na Manažerském fóru jihovýchodní Evropy, který se konalo nedávno v Podnikatelské škole IEDC ve slovinském podhorském letovisku Bled. Byznys ani za nejhorších válečných dob nikdy kontakty úplně nepřerušil.

Samotná škola na Bledu, kde ročně studuje kolem šesti tisíc studentů ze 70 zemí, je dostatečným důkazem vzájemně blízkých vazeb, protože se tu potkávají jak studenti, tak už zkušení manažeři.

Ale krize v posledních dvou letech donutila manažery od Lublaně po Tiranu (i když v Albánie v Jugoslávii nebyla) přemýšlet o užší spolupráci doma i ve snaze najít peníze a a zákazky jinde.

Přispěl k tomu fakt, že Slovinci, kdysi suverénní byznysoví vládci postjugoslávského prostoru, utrpěli na prestiži, na schopnostech i na vůli bank jim půjčovat. Takže jsou ochotnější více spolupracovat a hledat společná řešení, jak z krize ven. Jedno takové se před dvěma zrodilo při podobné konferenci na Bledu a dnes má už konkrétní podobu. Jmenuje se Feniks.

Sdružení původně jen stavebních firem, postižených krizí nejvíce, si dalo za cíl proniknout na třetí trhy. Domácí ekonomiky jsou dlouhodobě v krizi, takže je třeba se poohlédnout jinde – třeba v zemích jako je Libye, kde měla Jugoslávie výbornou pověst.

Podle Iztoka Seljaka, šéfa slovinské firmy Hidria, která vyrábí vzduchotechniku, má Feniks v Libyii naději získat kontrakt na stavbu několika nemocnic. „A dokonce po nás chtějí, abychom je pět let řídili a zaškolili personál,“ řekl Seljak. Projekt by však připadal v úvahu nejdříve od druhé poloviny příštího roku.

Peníze na takové projekty může Feniks (nebo samotné firmy) sehnat třeba prostřednictvím Islámské rozvojové banky, která má svoji pobočku v Sarajevu. Anebo využít zájmu tureckých investorů o Balkán, protože na rozdíl od Evropské unie Turecko pod vedením umírněně islamistického premiéra Recepa Tayyipa Erdogana netrpí vnitřními komplexy jako poněkud zauzlená Evropská unie.

„Musíme hledat společné zájmy. Nevěřím na lásku mezi bývalými jugoslávskými národy, protože kdyby existovala, tak bychom neválčili. Věřím jen ve společné zájmy,“ řekl na konci května srbský premiér Ivica Dačić na setkání více než stovky byznysmenů ze zemí bývalé Jugoslávie v Černé Hoře. Tam se k původně slovinsko-srbskému projektu Feniks připojily oficiálně firmy z dalších zemí bývalé Jugoslávie.

„A pokud máme společné kulturní kořeny, tak je to plus,“ dodal k tomu Iztok Seljak. Podle něho se první kroky Feniksu budou týkat infrastruktury a energetiky.

Samozřejmě, k ideálu má spolupráce daleko. „Až bude nějaký konkrétní projekt, tak se nad tím zamyslíme, ale nejsem idealista,“ řekl mi Janez Škrabec, šéf středně velké slovinské stavebně inženýrské firmy Riko.

Jeho firmě se hluboká domácí krize vyhnula tím, že většinu svých aktivit má v zahraničí (v Rusku a v Bělorusku), i když podíl domácích projektů stoupá. A podobně jsou na tom po krachu největších slovinských stavebních firem další malé a střední podniky.

Manažeři tak ukazují směr politikům, kteří jinak jen těžko překonávají historii. Nedávná srbsko-kosovská politická dohoda byla zatím nedoceněným průlomem.

Třeba krize ve Slovinsku ukazuje, jak hluboko zůstalo socialisticko-jugoslávské dědictví zasuto. Slovinští politici například stále pochybují o privatizaci státních podniků, chtějí „strategické partnery“, nikoli nové vlastníky. Národnost určitě hraje roli: zadlužený největší slovinský nákupní řetězec Merkator s výborou sítí po celém prostoru bývalé Jugoslávie už nejméně pětkrát odmítl nabídku chorvatského retailového obra a konkurenta Agrokor na převzetí či vstup do firmy.

Obava ze ztráty národního šampiona je v Lublani velká a v obecné rovině roste s blížícím se vstupem Chorvatska do Evropské unie od 1. července. Chorvatsko je větší trh a Záhřeb přirozenější centrum operací velkých firem (Unicredit už se prý stěhuje). A když už Slovinci nemají statut vzorného žáka a nejlepších byznysmanů z ex-Jugoslávie, mají problém.

I proto u krásného jezera Bled, ve škole, kde se vzdělávají manažeři z celého regionu, vznikla ze slovinského popudu iniciativa Feniks, bývalá Jugoslávie v malém.