Dálnice ve střední Evropě nejsou rozhodně politicky a ekonomicky neutrální témata, zejména, když se cena za jejich stavbu v přepočtu na kilometr srovná s daleko levnějšími dálnicemi na západě. Ale jen málokdo, kdo po nich míří na dovolenou, je ochoten o nich jako o politické veličině uvažovat. Ovšem až do chvíle, než přijede k první mýtné bráně, nebo je nucen si zakoupit dálniční známku, jejíž platnost je přesně o den kratší než by potřeboval pro svoji zpáteční cestu z dovolené.

Pro takový moment přinášíme dva příklady inovativního právního přemýšlení o dálnicích a způsobu jejich financování. První je z Polska (1342km dálnic, 1106 km rychlostních silnic), kde právníka z Poznaně Artura Iglińského loni zaujala debata nad tím, proč je část nové dálnice A8 vedoucí kolem Vratislavi vyňata ze systému mýtného. A druhý je z Chorvatska (1273km dálnic), kde se odboráři z firem, které spravují tamní dálnice, rozhodli protlačit vyhlášení referenda, které by mělo zabránit vládou plánovanému dlouhodobému pronájmu – de facto privatizaci - dálnic.

Nejprve tedy příběh polský. Právním základem pro výběr mýta na polských dálnicích je zákon z roku 1994 o zpoplatnění dálnic a o státním silničním fondu. Jenže, jak zjistil advokát Igliński, když se zajímal o to, jak jednoduše bylo možné vyčlenit kus dálnice mimo placené úseky, tento zákon nemá doposud přijaté prováděcí vyhlášky. Jinými slovy, „pokud zákon nemá prováděcí předpisy, tak je vydaný na neústavním základu. Takže chybí klíčová část předpisů, které mají regulovat provoz placených dálnic v Polsku,“ citoval Iglińského list Gazeta Wyborcza.

Je tedy možné, že polští i zahraniční řidiči (autor tohoto textu byl minulý týden jedním z nich) platí mýto na polských dálnicích v rozporu s ústavou. Takový výklad odmítá polské ředitelství silnic a dálnic GDDKiA, které tvrdí, že některé jiné předpisy lze vykládat jako prováděcí vyhlášky pro zmíněný zákon.

O ústavnosti či neústavnosti předpisů, na jejichž základě státní i soukromé subjekty provozují v Polsku dálnice, ovšem může rozhodnout pouze ústavní soud. A takovou žalobu, v níž by napadl vybírání mýta, dosud v Polsku nikdo nepodal. Polský ústavní soud je v otázkách prováděcích předpisů dost přísný a konzervativní, takže se podle některých ústavních právníků nedá vyloučit, že by žalobce mohl uspět.

Složitým právním problémem se může ukázat také plán chorvatské vlády na dlouhodobý pronájem dálnic soukromým subjektům. Zadlužená vláda by chtěla získat kolem tří miliard eur. Původně si myslela, že by stačil pronájem na třicet let. Konzultantská firma najatá chorvatskou vládou oslovila 60 možných zájemců z řad pojišťoven, infrastrukturních a penzijních fondů a bank. Polovinu z nich plán zaujal, chtějí ale delší pronájem na čtyřicet až padesát let.

Rozhodnutí o tom, zda vůbec pronajmout, by mělo padnout do poloviny srpna s tím, že proces výběru koncesionářů by trval zhruba rok. Proti se ale postavily odborové svazy pracovníků nynějších státních společností, které dálnice spravují. Odbory jsou v bývalé Jugoslávii velmi silným činitelem, které za časů socialismu spolurozhodoval o řízení a správě firem. Nyní odboráři dali vládě ultimátum, že pokud od plánovaného pronájmu neustoupí, tak prosadí vyhlášení referenda, které by pronájem zakázalo.

Dálnice jsou totiž podle nich ve vlastnictví všech obyvatel a jsou rozvojový, nikoli komerční projekt financovaný z kapes daňových poplatníků. Otázka by měla znít asi takto: Jste proto, aby vláda bez souhlasu občanů prostřednictvím referenda nemohla prodávat, dávat do pronájmu a monetizovat strategický státní nemovitý majetek (dálnice, lodní cesty, vody, lesy)?

Pro vyhlášení referenda, které by se případně konalo během podzimu, potřebují odboráři sebrat 450 000 podpisů, aby zavázali parlament lidové hlasování vyhlásit. Ústavní dodatek z roku 2001 vyžaduje podpisy 10% populace v průběhu patnácti dnů. Výklad této podmínky může vyvolat řadu následných právních sporů. „Průzkumy ukazují, že 70 procent obyvatel je proti dávání koncesí na dálnice zahraničním firmám, takže si myslím, že bychom lehce sehnali více než dost potřebných podpisů,“ řekl deníku Večernji list Mijat Stanić, předseda odborů silničních a dálničních pracovníků. Odboráři argumentují i tím, že noví koncesionáři ještě zvýší už tak vysoké mýtné a nevyřeší se problém zadlužených státních firem provozujících dálnice.

Že je stavba dálnic zdrojem černých fondů pro firmy, politiky i strany a tudíž i příslušných žalob a šetření policie, na to jsme si v postkomunismu tak nějak zvykli. Ale že dálnice dokáže zaměstnat i ústavní právníky, to je opravdová novinka letošního léta.