Je otázka, zda je to jen vliv okurkové sezony, vlny nezvyklých veder nebo úspěšného tažení národoveckého populismu ve střední Evropě, ale světová média jako New York Times nebo El País se zase začala poněkud více věnovat vůdci polských konzervativců Jarosławu Kaczyńskému.

Na domácí scéně se už několik let většinová, liberální část médií snaží tvářit, že bratr před třemi lety tragicky zesnulého prezidenta se definitivně politicky znemožnil v přímé volbě pár měsíců po smrti svého dvojčete Lecha a že jeho partaj, z níž postupně odešla většina mladších, perspektivních politiků s alespoň trochou vlastního názoru, nemá budoucnost.

Ale výsledky posledních průzkumů ukazují, že Jarosław Kaczyński a jeho Právo a spravedlnost (PiS) nejsou pohřbeni zaživa. Třeba podle průzkumu agentury Homo Homini, který včera zveřejnil list Rzeczpospolita, by PiS ve volbách, kdyby se konaly tento týden, získal 33,8 % hlasů, zatímco vládní Občanská platforma premiéra Donalda Tuska 25,6 %.

Komentátoři mají obvykle pro nárůst podpory Jarosława Kaczyńského dva argumenty: polští voliči jsou z Donalda Tuska a jeho vlády unaveni a polská ekonomika se už dlouhou dobu potýká s propadem. Silná ruka státu a s ní spojené jistoty pak mohou voliče nalákat do náruče konzervativců, jejichž zahraniční politika vypadá ve sjednocující se Evropě často dost anachronicky a nápady v hospodářské politice jsou spíš nerealistické.

Jenže, Poláci v tom nejsou zdaleka sami. Dalo by se dokonce napsat, že podpora Jarosława Kaczyńského jako populistického politika s důrazem na jistoty od státu a „ochranu před liberalismem“ a výkyvy globálního trhu je ve střední Evropě převažující, tedy vlastně normální stav. Nejhlasitěji bojuje s (domnělým) zahraničním nebezpečím maďarský premiér Viktor Orbán, jehož si Kaczyński a jeho věrní rádi a často berou za vzor. Robert Fico vyhrál parlamentní volby a příští rok vyhraje zřejmě i volby prezidentské sliby o sociálních jistotách. A nejnovějším přírůstkem do rodiny populistů, kteří milují silnou roli státu, je český prezident Miloš Zeman s jeho návrhy na mohutné státní investice včetně kanálu Odra–Labe, který mimochodem musí milovat každý polský politik, ať konzervativec či liberál.

Že mají polští konzervativci silné pozice na venkově a na východě Polska, je všeobecně známý fakt. Na venkově soupeří s Polskou lidovou stranou, která je nyní součástí vládní koalice. Kaczyński má silný vliv na ještě jednu voličskou skupinu, která je ovšem značně nesourodá a konzervativci v ní o hlasy soupeří s bývalými komunisty, tedy Svazem demokratické levice (SLD): jde o pracovníky polského zpracovatelského průmyslu.

Poměrně podrobně je zkoumá analýza nového polského think tanku Polityka Insight. Jde o zhruba dva miliony lidí, v průměru muže kolem čtyřicítky, kteří berou méně, než je průměrná polská mzda, a kteří si ze všeho nejvíce cení „klídku“, jak bychom řekli v Česku. Nechtějí se prostě stresovat, v práci ani doma.

Polské odbory jsou silné spíš ve státních firmách. Drtivá většina zaměstnanců zpracovatelského průmyslu pracuje v soukromých firmách, kde mají odbory velmi malý vliv, takže je to skupina nesourodá a těžko politicky zvládnutelná jako celek. Jsou konzervativnější než zbytek společnosti vyjma rolníků. „Jejich politický vliv je menší, ale pro PiS a SLD pracovníci v průmyslu tvoří jistý elektorát,“ napsal autor analýzy Piotr Zakowecki.

Právě pochopení způsobu myšlení takového „průměrného Kowalského“, jak se v Polsku říká prototypu obyčejného Poláka, je pro jakýkoli výsledek voleb v Polsku nejdůležitější. Liberálnější a městské voličstvo je možná čím dál početnější, ale ve svých preferencích nestálé a zároveň voličsky ne tak disciplinované. Rolníci mají zase zvláštní status, speciální daně a sociální odvody. Pro české politiky by v rámci sporu o kvalitu polských potravin mělo být důležité vědět, že zdaleka největší podíl na zaměstnanosti v polském zpracovatelském průmyslu má právě potravinářství.

Nepočítáme-li zářijové referendum o odvolání liberální varšavské primátorky Hanny Gronkiewiczové-Waltzové, které iniciovali právě Kaczyńského konzervativci, čekají polsko nejbližší volby – ty evropské – až příští rok na jaře. Parlamentní mají být až v roce 2015. To je nejen v polské politice hodně času.

Ale pokud se bude Jaroslaw Kaczyński držet zdrženlivější taktiky z posledních měsíců, aby se vůči jeho ostrým výrokům nemohl vymezovat Donald Tusk, pokud bude udržovat truchlivou image za svého bratra a pokud se polská ekonomika radikálně neodrazí ode dna, má jistou šanci na vítězství. Dopomohou mu k němu právě ti, kteří mají rádi sociální jistoty a „klídek“ – stejně jako Orbánovi, Ficovi a Zemanovi.