Ve střední Evropě už nenajdete příliš mnoho míst, kde světelný smog neruší zážitek z takřka oslepujícího svitu měsíce v úplňku, kde ticho bije do uší a kde mobil neukazuje žádnou čárku signálu. Na jednom takovém místě (prozradím jen, že šlo o Bílé Karpaty) jsem strávil část letošních prázdnin a navštívil několik dalších, které splňovaly alespoň část z výše stanovených kritérií. Ale zejména pokrytí mobilním signálem se dost zlepšilo.

Tato prázdninová zkušenost tak nějak podvědomě vedla ke srovnání nabídky míst a služeb, které čtyři středoevropské země mohou turistům nabídnout. Tak třeba západoslovenské městečko Myjava v podhůří Bílých Karpat nabízí nádherné rekonstruované koupaliště, kde jsou patrné tři věci: evropské fondy zřejmě nelze čerpat na opravu okolních budov s šatnami a sprchami a žádný evropský fond nenaučí poskytovat kvalitní služby v občerstvení a nedonutí obsluhu k příjemnému úsměvu.

Kdysi jsem si za zmínku v naší příloze IN magazín Hospodářských novin o tom, že restaurační služby na Slovensku obecně nejsou příliš kvalitní, vysloužil příval kritických emailů. Po letošní zkušenosti musím – bohužel – svůj závěr opět potvrdit. A to nejde jen o myjavské koupaliště, ale třeba mnohem větší Trenčín, abychom tedy zůstali na západním Slovensku. Mírové náměstí v centru města vypadá sice krásně, ale najíst se tam nelze, pokud se člověk nechce přecpat kávičkami a dortíky z cukráren. Když hladový turista posléze najde ve vedlejší ulici slibně vypadají pizzerii se zahrádkou, tak dlouho čeká na obsluhu. Varováním měl být neuklizený stůl, uznávám. Vesele švitořící trojice servírek na baru se rozpohybovala až na důraznou výzvu cizince z dalekých Čech.

Turistika a s ní spojené služby vytvářely v roce 2012 podle nevládní organizace World Travel and Tourism Council, zkoumající cestovní ruch, 5,8 % slovenského HDP a odvětví vytvářelo 5,7 % ze všech pracovních míst. Nejvyšší podíl turistiky v HDP ze čtyř visegrádských zemí má Maďarsko s 10,8% a prognózou, že bude klesat. Nejmenší má Polsko s pěti procenty, v Česku tvoří turistika 8,7 % a má kupodivu největší podíl zaměstnanosti s 10,9 procenty. Pocit jisté přezaměstnanosti jsem ovšem zaznamenal spíš na Slovensku, kde podobně jako v Polsku a Maďarsku podíl zaměstnaných v turistice zhruba odpovídá podílu na tvorbě HDP.

Ale turista se obvykle nerozhoduje podle tvrdých čísel, ale podle dojmu. Takže kdybych si měl třeba vybrat, zda navštívit trenčínský hrad nebo nedaleký hrad Beckov, po návštěvě obou rozhodně hlasuji pro povážskou vesničku než pro krajské město, kde chybí jakákoli informace o tom, kde zaparkovat a jak se k hradu dostat. Zato mohutná zřícenina Beckova opředená legendami je pro vesnici s bohatou historií jasným zdrojem příjmů, takže opravená náves s parkovacími místy, cukrárnou, obchodem, restaurací a ukazateli je otevřenou náručí, pomocí níž se turista rád přenese do druhé poloviny 15. století, doby největší slávy Beckova. V jeho troskách najde nejen poučení, ale i kavárnu v místě bývalého rytířského sálu, pravidelné víkendové programy a průvodkyni v dobových šatech, která data prokládá legendami i historickými fakty.

A podobných kontrastů je více. Čachtický hrad, proslavený krvelačnou Alžbětou Báthoryovou, je dočasně zavřený, ale dozvědět se to člověk může až po složitém pátraní. Při něm ovšem narazí na nedalekou ves Podolie, kde soukromník (!) buduje park s modely slovenských hradů, zámků a slavných kostelů, většinou postavených v podobě jejich největší slávy.

Slovenské Hospodářské noviny pak upozornily na další zajímavý kontrast, tentokrát mezi slovenským a maďarským přístupem k turistům. Společně sdílený jeskynní systém Domica Baradla má dva vchody. Na slovenské straně jen parkoviště, kde se musí platit. Na straně maďarské bující tržiště se stánky a občerstvením, dětské hřiště, výstavu. Parkování je tam samozřejmě zadarmo.

Podobný aktivní přístup ke službám v turistice lze najít i v Polsku. Ale zatímco Maďaři vědí, jak vysokou laťku nasazují nároční západní turisté, Poláci se to po loňském fotbalovém Euru s vyšším přílivem zahraničních turistů spíš zatím jen učí.

Setkal jsem se tím už mnohokrát: Místní obyvatelé si myslí, že přírodní krásy samy zastíní jiné nedostatky. Ale tak turistický průmysl nefunguje. Třeba Poláci nyní zjišťují, že musejí tvrdě pracovat na tom, aby udrželi „efekt Euro“.

Turistika je odvětví poměrně náročně na kvantitu pracovní síly, takže může zemím s vysokou nezaměstnaností, jimiž jsou tradičně Slovensko či Polsko, dost pomoci. Ale turista hledá kvalitu, byť tak prostou jako je úsměv servírky v restauraci novotou zářícího koupaliště v Myjavě.