Ekonomické fórum v Krynici, jehož třiadvacátý ročník začíná dnes na lázeňské promenádě v městečku za Tatrami, bývá dobrou příležitosti prozkoumat kondici polského byznysu i politiky. Jedna z nejpamátnějších událostí se mi tu přihodila před pěti lety, když tehdy na vrcholu sil a moci polský premiér Donald Tusk ohlásil, že Polsko do tří let zavede společnou měnu euro. O týden později zkrachovala investiční banka Lehman Brothers a západní svět, do něhož se Polsko tak rádo počítá, se radikálně proměnil.

Polsko se zatím drží od eura, jak daleko může, i když je závislé na vývozu do eurozóny. Poslední data ukazují, že oživení (nejen v Polsku, ale v celé střední Evropě) táhnou vývoz a průmyslová výroba. Země, kterou v roce 2009 před propadem do recese, zachránila domácí spotřeba, hledá nové trhy a úzkostlivě sleduje kondici hlavního partnera, Německa.

„Anemický růst spotřeby a další pokles investic ukazuje, že jediným motorem polského hospodářství zůstává vývoz," napsal včera o posledních polských číslech Adam Czerniak, analytik think-tanku PolitykaInsight.

Jen pár zahraničních firem si ale najde cestu do Krynice, která se ráda tituluje jako „Východní Davos". I když polské či slovenské silnice a železnice udělaly skok dopředu, tak cesta na jihovýchod Polska – ať už tam jedete odkudkoli – je stále dokladem těžkostí postkomunismu – tedy především kvality vládnutí.

Středoevropské státy totiž nemají po vstupu do EU problémy s nedostatkem peněz na stavbu silnici či železnic, ale spíš s jejich administrováním a smysluplným utrácením, to vše kombinované s korupcí.

Jinak by přece polská dálnice A4, po níž by cesta z Prahy do Krynice byla nejlogičtější, už musela dávno být propojena s nějakou českou a vést až k ukrajinským hranicím. Nebo by už byl hotový obchvat Žiliny a napojení severního úseku slovenské D1 s jejím úsekem západním, potažmo až do Košic.

Ale nejde jen o tradiční každoroční povzdechnutí řidiče, který testuje tempo výstavby při cestách po stejných silnicích a železničích na východ.

Od pádu Lehman Brothers se nezměnil jen globální byznys. Krynická konference byla kdysi ojedinělým podnikem, a tudíž politikům i byznysmenům se vyplatila cesta do zapadlého kouta Polska. Dnes už má Ekonomické fórum řadu konkurentů  lépe geograficky situovaných (v Katovicích, Vratislavi či Sopotech). Donald Tusk je všechno jiného než dynamický politik s reformními liberálními plány.

Jako by krize v nejen v Polsku, ale i v Česku, na Slovensku či v Maďarsku vyčerpala všechnu pozitivní energii, kterou jsem v Krynici zažil v předkrizových časech. Z politických vůdců se mezitím stali technokraté moci, kteří zvažují, jaké další daně zavést, aby naplnili státní kasu. Z nápaditých podnikatelů jsou mnohdy úzkostliví účetní, kteří bojí státní regulace.

Jsem proto zvědavý, zda tuto pochmurnou náladu, která byla v posledních letech v Krynici dosti hmatatelná, najdu na lázeňské promenádě i letos. Čísla o srpnových výkonech středoevropských ekonomik dávají naději, že jsme z nejhoršího venku. Ale titul letošní konference „Směrem k novému údělu" s odkazem na Rooseveltův revoluční program, je vzhledem ke stavu postkomunistických států a jejich politických elit asi příliš ambiciózní.