Maďarský premiér Viktor Orbán chce zestátnit firmy poskytující obyvatelům plyn, vodu a elektřinu.. Tento návrh sdělil národu ve svém posledním pravidelném rozhlasovém rozhovoru v pátek a už včera mluvčí vlády András Giró-Szász musel uvádět nápad na pravou míru s tím, že vláda neplánuje znárodňování, ale nebrání se nabídkám soukromých firem na odkup.

Orbánův kabinet už od firmy E.ON odkupuje zásobníky plynu, od letošního ledna nařídil desetiprocentní snížení cen energií pro domácnosti a vzhledem k tomu, že za osm měsíců půjdou Maďaři k volbám, šušká se už o dalším nařízeném snížování cen. Orbán k tomu ještě v pátek dodal, že časem z firem, které občanům zajišťují dodávky energií a vody, mohly být neziskové komunitní organizace.

Kroky maďarského premiéra by se daly vysvětlit předvolební situací a nejistým vývojem maďarské ekonomiky. Ale ve střední Evropě se odehrává řada jiných procesů, které by se daly označit za počátek demontáže ekonomického liberalismu, který sem vtrhl po roce 1989.

Etatismus, tedy klíčová role státu při řešení hospodářských a politických problémů, je sice v demokratické Evropě svázán hlavně s Francií, ale ve střední Evropě se plíživě vrací i bez francouzského přičinění.

Částečně za to může ekonomická krize, která zvýraznila roli státu jako záchranného mechanismu, ale většinou jde o kombinaci vzpomínek na socialismus, únavy z reforem, špatného hospodářského vývoje, nástupu nových populistických hnutí a postpolitiky, tedy redukce politiky na adhoc řešení, kauzy a přebírání témat od politické konkurence bez ohledu na dlouhodobě zastávané strategie a hodnoty. Dobrým příkladem postpolitiky je třeba postup německé kancléřky Angely Merkelové, která dokázala přebrat řadu témat zleva a i díky tomu získat v nedělních volbách rekordní volební výsledek.

V politice liberální strany ztrácejí pozice jedna za druhou nebo se z bývalých liberálů stávají zastánci silnější role státu, jak ukazuje příklad polského premiéra Donalda Tuska. V Maďarsku kdysi vlivná liberální strana doslova zmizela. Na Slovensku a v Česku jsou liberálové, zastávající v časech transformace klíčové ekonomické posty, jen okrajovou politickou silou bez reálného vlivu. Liberální prapor drží jen vlády v Lotyšsku a Estonsku.

A to se odráží v ekonomice. O Orbánově znárodnění penzijních fondů se napsalo hodně, podobně jako se nyní píše o de facto zrušení patnáct let starého privátního důchodového systému v Polsku. Tam se také zastavila privatizace a debatuje se o udržení či vytváření národních šampionů v hornictví, energetice nebo ve zbrojním průmyslu.

Slovenská vláda kupuje zpět privatizovaného obchodníka s plynem SPP, i když motivace bude mít spíš korupční pozadí než systémovou snahu posílit roli státu, jak podobné kroky prezentuje třeba Viktor Orbán.

Letošní Index ekonomické svobody, který sestavuje americká nadace Heritage Foundation a list Wall Street Journal, ukazuje už tradičně míru svobody podnikání v jednotlivých zemích. Střední Evropě jednoznačně dominuje nejvýše postavené Estonsko, kde po obnovení nezávislosti v roce 1991 liberalismus pevně zakotvil jako způsob, jak zemi odtrhnout z bývalého sovětského impéria. Estonsko je ze 185 zemí na 13. místě. Tolik obdivované Německo na 19. pozici, Česko je 29., Slovensko 42., Maďarsko 48. a Polsko na 57. příčce.

Jiný zajímavý úhel pohledu na měnící se roli státu nabízí pohled na den daňové svobody, tedy konstrukt, kdy se spočítá roční příjem občana a z něho odečte daňová zátěž, takže lze určit den, od kterého si teoreticky občan vydělává na sebe. Estonsko a Slovensko mají tyto dny v polovině května, Polsko na začátku června, Česko a Německo v polovině června a Maďarsko až na konci června.

Právem je pozornost Evropy upřena na Viktora Orbána, který bude mít do voleb zcela nepochybně ještě mnoho zajímavých nápadů. Pro jeho hospodářskou politiku se už vžil název „neortodoxní“ a maďarští vládní úředníci a ministři jej používají s jistou hrdostí v hlase.

Ale odklon od liberálního ekonomického pořádku a posílení role státu je pro budoucnost postkomunistické střední Evropy nebezpečím, protože je právě stále postkomunistická:

Se slabými institucemi jako soudy, nevýkonným státním aparátem jsou i přes členství v Evropské unii, NATO a v dalších západních organizacích náchylné tolerovat a podporovat ještě větší extrém než ten, který představuje Orbánův nápad na odkup/znárodnění šesti či sedmi firem dodávajících Maďarům vodu, plyn a elektřinu.