Tři miliony zlotých, cca osmáct milionů korun, z kapes daňových poplatníků stálo pochopení polské vládní elity, že by měla začít víc naslouchat občanům a brát v potaz jejich názor. Tolik byla totiž cena organizace nedělního referenda o odvolání varšavské primátorky Hanny Gronkiewiczové-Waltzové z vládní Občanské platformy. Primátorka díky nízké účasti ve funkci sice přežila, ale ona a její strana dostaly, slovy politologa a šéfa Bátoryho nadace Aleksandra Smolara, žlutou kartu.

Platforma totiž nevyhrála, ale jen dostala další šanci se vzpamatovat z „nemoci mocných“, tedy silné únavy z vládnutí, která se projevuje ztrátou voličské podpory, neschopností vládních politiků reagovat pružně na ekonomickou krizi a jistým odtržením od reality každodenního života obyčejných lidí.

Pro premiéra Donalda Tuska a jeho stranu je to nejdůležitější politické vítězství druhé poloviny letošního roku. Až dosud to totiž vypadalo, že se konzervativní opozice v čele s Jaroslawem Kaczyńským nadechuje k tomu, aby převzala iniciativu, když v několika předchozích podobných referendech v jiných částech země uspěla a v průzkumech voličských preferencí srovnala krok s Občanskou platformou.

Strašení protivníky a nedostatek vlastních vizí je v postkomunistických zemích dnes zřejmě nejdůležitější politický nástroj, což ostatně vidíme i v české předvolební kampani. Tusk má problém s tím, že Kaczyński přestal fungovat jako strašidlo, vůči kterému se šlo lehce vymezit. Jasně to ukázalo varšavské referendum, kde platforma vyzývala voliče především k neaktivitě – úspěchem byla nízká účast, nikoli nějaký pozitivní plán, ideje, návrhy, co by se dalo dělat, zlepšit, vybudovat. Jak si získat voliče na svoji stranu nějakým programem, nikoli jen protikaczyńskou mobilizací, to je hlavní Tuskův problém pro volební sezonu, která začne příští rok na jaře volbami do Evropského parlamentu, bude pokračovat volbami místními a vyvrcholí volbami do parlamentu v roce 2015.

Hlavním poučením z varšavského referenda pro polskou vládní ekipu - a také vlastně nejen pro ni - je zkušenost, kterou Hanna Gronkiewiczová-Waltzová uznala sama: špatná komunikace s občany - voliči. "Nejen, že (politici) lidi nepřesvědčují o zásadních nápadech, nejen, že lidi neinformují o plánech, o tom, co se chystá, ale znevažuje se i názor (občanů), který by měl být důležitý a který by měl plány politiků a úředníků modifikovat," shrnul v hodnocení výsledků referena tento problém sociolog Ireneusz Krzemiński v rozhovoru pro list Polska The Times.

Polští vládní politici si tak nějak uvykli, že jakoukoli kritiku či odlišný názor lze odmítnout bez argumentace, bez vyjasnění faktů. Ale jednotlivá referenda o nepopulárních primátorech měst, která vyvrcholila soubojem o křeslo HGW, jak se v médiích vžilo označení pro současnou vládkyni Varšavy, ukázala, že konzervativní opozice tuto aroganci moci - kterou trpí samozřejmě také - umí výborně využít.

HGW to přinejmenším v kampani před referedem pochopila, když najednou začala spoustu rozhodnutí vysvětlovat a obhajovat.

Donald Tusk už drží rekord nejdéle sloužícího polského premiéra od pádu komunismu a jako jediný také dvakrát po sobě v čele strany vyhrál volby. V poslední době se ale zdála být jeho hvězda uhasínající a program příliš soustředěný na pozitivní public relations premiéra. Nedařilo se totiž zpomalit propad ekonomiky.

Už od léta se ale objevují signály ekonomického oživení. Oficiální čísla zveřejní statistický úřad v druhé polovině tohoto týdne, ale například prognóza think tanku Polityka Insight naznačuje další zrychlení růstu průmyslové výroby (ze srpnových 2,2 % na 6,3 % v září) a maloobchodního prodeje (3,4 % v srpnu a 4,5 % v září). O dvě desetiny procenta také poklesla nezaměstnanost a v dlouhodobější perspektivě přestává růst, což umožňuje Polákům mít menší strach a více utrácet. Obecně se zdá, že Poláci, vystrašení zejména na přelomu loňského a letošního roku, se dívají na svoji budoucnost s větším optimismem. Zároveň rostou objednávky z eurozóny, především z Německa. Oslabení kurzu zlotého pomohlo exportu, který nyní táhne růst polské ekonomiky. Ta by měla letos růst o 1,2 % HDP a příští rok dokonce o 2,7 %

Zlepšení ekonomické situace Polska se ale – paradoxně – může pro Tuska stát prokletím. Voliči se totiž podobně jako v roce 2005, v časech počátku rekordních růstů polského HDP, budou cítit uvolněněji a buď nepřijdou k volbám, nebo naštvaní předchozí arogancí dají hlasy politikům jako je Jaroslaw Kaczyński, který hovoří o vyšších daních a větší roli státu v ekonomice. Proto je pro Tuska a obecně pro politiky v postkomunismu důležité poučení z varšavského referenda: Volič potřebuje pozitivní nabídku, v níž uvidí alespoň odlesk svých potřeb, nikoli jen politickou a mediální špínu nebo tu, od níž má každý den zamazané boty na ulici.