Jako by svátek 95. výročí založení Československa byl ve znamení konce legend. V Česku padla legenda o tom, že nelze odmítnout pozvání prezidenta na Hrad. V USA zemřela rocková legenda Lou Reed. A dnes ráno podlehl nemoci jeden z těch, bez kterých si ve střední Evropě nelze představit konec komunismu – první polský nekomunistický premiér Tadeusz Mazowiecki.

Mazowiecki, za jehož vlády se začala uplatňovat ekonomická reforma známá jako "Balcerowiczova šoková terapie", byl jedním z mála, kteří vedle Lecha Walesy mají zásluhu na tom, že Polsko – i celá střední Evropa – přešly od socialismu k demokracii relativně poklidným způsobem. Mezi lídry polské opozice měl vedle horkých hlav pověst "moudrého muže", který radil Walesovi a později se zasloužil o kultivaci polské liberální pravice.
"Byl to otec naší svobody a nezávislosti," řekl v první reakci dnes ráno stanici TOK FM současný polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski.

V šestaosmdesáti letech byl stále poradcem prezidenta Bronislawa Komorowského, i když se už delší dobu aktivně neúčastnil veřejného života. Ale jeho životní dráha je spojena s polským bojem za nezávislost po roce 1945. Byl vůdčím katolickým intelektuálem, právníkem, který se pohyboval v šedé zóně mezi oficiální komunistickou politikou (byl poslancem v letech 1961 až 1971) a opozicí, na jejíž stranu se definitivně přiklonil v druhé polovině sedmdesátých let.

 

 

V roce 1980 byl poradcem stávkového výboru Solidarity, posléze byl internován a v osmdesátých letech byl poradcem šéfa Solidarity Lecha Walesy, s nímž se účastnil také slavných vyjednávání u kulatého stolu, která vyústila v první častečné svobodné volby 4. června 1989. Po nich se stal prvním nekomunistickým premiérem Polska od roku 1945.

O rok později sice neuspěl v prezidentské volbě, ale mezitím se stihl zapsat do historie: to pod jeho vedením ekonom a vicepremiér Leszek Balcerowicz připravil a začal uvádět v život plán hospodářské přeměny, známý později jako "šoková terapie". Tehdy se podařilo zkrotit inflaci, začít privatizaci a zahájit přeměnu ze socialistického na volně tržní hospodářství.

S šokovou terapií je tak svázán hlavně Balcerowicz a jeho poradci, zatímco Mazowiecki si držel pozici "moudrého muže", který Polsko dokázal převést přes první postkomunistické turbulentní období. Po roztržce s Lechem Walesou a prohře v prezidentských volbách v roce 1990 (v polské historiografii známé jako souboj postsolidaritních politiků pod pojmem "válka nahoře") se stáhl do pozadí a snažil se pomoci sjednotit liberální pravici. Až do roku 2001 byl volen poslancem, podílel se na založení několika stran včetně Liberálně demokratického kongresu, předchůdce dnešní vládní Občanské platformy. Do roku 2003 stál v čele Unie svobody, hlavního politického pohrobka někdejší Solidarity.

V první polovině devadesátých let byl také zvláštním velvyslancem OSN pro Bosnu a Hercegovinu, tuto funkci ale později opustil na protest proti nečinnosti mezinárodního společenství, které si nemohlo poradit s občanskou válkou v zemi.