Dávat dnes v Evropě do názvu čehokoli, co má něco společného s politikou a ekonomikou, slovo "úsvit" může být zatraceně nebezpečné. Ale renomovanou konzultantskou firmu můžeme podezřívat spíš z neobratnosti než z populismu a krajně pravicových názorů. Proto novou zprávu McKinsey Global Institute s názvem Nový úsvit: Znovuobnovení růstu ve střední a východní Evropě můžeme studovat bez předsudků.

Globální analytici hodili do jednoho kotlíku osm zemí: Česko, Bulharsko, Chorvatsko, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovinsko. To samo o sobě je třeba přijmout s povytaženým obočím. Není třeba Polsko kategorie sama o sobě svou velikostí a faktem, že jako jediná země v regionu přežila ekonomickou krizi bez propadu růstu HDP do minusových hodnot? Lze Rumunsko srovnat s Českem, když tamní průměrná mzda je oproti české poloviční? Může Bulharsko být ve stejné kategorii jako Slovinsko, když tamní HDP na hlavu je 5200 eur a slovinské 17 600 eur?
Při vědomí těchto rozdílů se podívejme, jaký nový model růstu nám analytici McKinsey nabízejí. Těžko se už totiž obnoví příliv zahraničních investic z dob před krizí a rychlý růst HDP, který byl v letech 2000 až 2008 v průměru 4,6 %. McKinsey odhaduje, že pokud bychom my, Středoevropané, spoléhali na obnovení předkrizové situace, tak máme šanci do roku 2025 růst jen pomalu, v průměru o 2,5 % HDP ročně. Pokud ale začneme některé věci dělat jinak, máme šanci se dostat na předkrizová čísla.

Hlavní výhodou tohoto regionu je kombinace nízké ceny práce a relativně dobře vzdělané pracovní síly. Průměrná cena práce na hodinu byla ve státech této skupiny v roce 2011 o 75 % nižší než v zemích staré patnáctky Evropské unie.
McKinsey radí rozvíjet tři pilíře našich ekonomik:

- Na složitost a znalosti náročnou výrobu povýšit na další úroveň. Jinými slovy, vyrábět složitější auta a další stroje.
- Stát se administrativně-účetním zázemím západních firem podobně jako v globálním měřítku Indie.
- Být farmou, pekárnou, kuchyní a masnou Evropy, tedy více rozvíjet zemědělství a potravinářský průmysl.

Hezká inspirace. Ale z hlediska v Evropě populárního ekonomického nacionalismu je třeba se ptát: Je nabízený model založený na zahraničních investicích a levné pracovní síle dlouhodobě udržitelný a z hlediska dlouhodobé prosperity daných zemí vítaný?

Jak dlouho je možné být levnou montovnou Evropy s rizikem toho, že když se kdekoli jinde objeví výhodnější podmínky, tak odsud investoři zmizí? Co když se třeba (zázrakem) Ukrajina stane zemí se stabilní vládou? Tam jsou náklady na pracovní sílu ještě nižší...

A není s pohledem upřeným do amerického Detroitu pro střední Evropu nebezpečné být tak hodně závislá na automobilovém průmyslu? Na Slovensku se nyní ve třech automobilkách vyrábí ročně 171 aut na obyvatele, což je suverénně nejvíce na světě. Na druhém místě je Česko se 112 vozy na obyvatele a na čtvrtém Slovinsko s 64 auty. A na třetím místě tohoto žebříčku s 69 auty ročně na obyvatele je nejdůležitější obchodní partner pro všechny jmenované země – Německo.

Analýza McKinsey upozorňuje na dosud podceňovaný fenomén: střední Evropa se stala centrem korporátního outsourcingu a offshoringu – tedy administrativně-technologicky obslužného zázemí mnoha západních firem, kde hlavní roli opět hraje především nízká cena práce a relativně vysoké vzdělání. Toto odvětví roste v našem regionu dvojnásobnou rychlostí než v Indii, která je kanceláří, účtárnou a call centrem pro mnoho globálně působících firem. Je to vidět hlavně v Polsku.

Pokles zahraničních investic po roce 2008 ukázal na slabost domácí poptávky a nedostatek domácích úspor. Po posledních krocích maďarské, polské a slovenské vlády je irelevantní doporučení poradců z McKinsey na zvýšení domácích úspor pomocí vyššího soukromého penzijního spoření. I když to dává logiku z hlediska financování budoucího rozvoje i individuálních penzí.

Navržená strategie vyžaduje přesně to, s čím mají vlády zmíněných zemí dlouhodobě potíže. Investovat do vzdělání, do výzkumu a vývoje a do (hlavně dopravní) infrastruktury. To souvisí se základními vlastnostmi postkomunismu, kterými jsou nejistý právní stát, slabý výkon státní administrativy a schopnost a ochota politiků nabídnout voličům dlouhodobější vizi rozvoje.

Touto optikou nahlédnuto je analýza McKinsey hezkým, zajímavým a číselně podloženým intelektuálním cvičením, které – jak už vlastně naznačuje nešikovnost názvu – opomíjí základní proměnnou: lidský faktor reformami unavených voličů.