Sledovat jeden večer dvě politické předvolební debaty zavání masochismem. Ale co by člověk pro čtenáře neudělal, aby se společně pokusili pochopit motivace politiků i voličů v sousední zemi. To, že si Slováci naordinovali dvě volební debaty – jednu na veřejnoprávní, druhou na soukromé televizi – v poslední večer před povinným dvoudenním tichem před sobotním prvním kolem prezidentských voleb, je především JEJICH politický masochismus, kterému se zpravodaj musí prostě přizpůsobit.

První zásadní poznatek je, že suverénní premiér strany, která má nadpoloviční většinu poslanců v parlamentu a vede v průzkumech veřejného mínění, umí fňukat. Robert Fico se v televizi i v novinových rozhovorech situoval do role toho, proti kterému jsou všichni ostatní. „Nefňukejte pořád, pane premiére, a používejte argumenty,“ vyzval v jednu chvíli Fica suverénní mladý právník Radoslav Procházka.

Druhá poněkud překvapující věc je, že Andrej Kiska, v průzkumech na druhém místě, se umí namíchnout a tvrdě bránit. Dosud se totiž situoval do role bývalého manažera a současného lidumila, který opakuje stále dokola zhruba šest či sedm frází a vět. Byly chvíle v obou debatách, kdy se všichni ostatní pustili do něho kvůli obvinění, že je nečitelný, nemá zkušenosti z politiky a že je vlastně lichvář, když založil splátkové společnosti.

Kiska musel obhajovat své současné podnikání v Česku, ale po dvou větách se hned vrátil ke své charitativní činnosti. Fico zase odmítl přesně jmenovat, v čem Kiska porušil zákon a jaké jeho firmy porušily zákon. Premiér Fico už v první debatě vnesl agresivní tón tím, že zopakoval v provládních médiích šířený názor, že Kiska vydělal své peníze jako lichvář. Některé věty, které říkal, byly až dojemně stejné jako v ranním vydání deníku Pravda. A zopakoval je týmýž slovy v obou debatách. Ostatně, úplně stejně jako Kiska svoji obhajobu.

Další, pro Čechy poněkud nepochopitelná věc je, že ochrana manželství jako svazku muže a ženy a pevná katolická víra mohou být vážným politickým tématem, jež může rozhodnout výsledek voleb. Dva z pěti vůdčích kandidátů, oba křesťanští demokraté, politický dinosaurus Pavol Hrušovský a mladý slon v porcelánu Radoslav Procházka, se o tomto dokázali pohádat nejen s ostatními, ale i mezi sebou.

A Kiska ještě obhajoval svůj na Slovensku velmi nezvyklý názor, že partneři stejného pohlaví by měli mít nějaká práva podobná právům manželů. Navíc, Kiska musel vysvětlovat, proč flirtoval s judaismem, proč přednášel pro scientology a proč je mu sympatický budhismus. Naštěstí ho zachraňuje blížící se první svaté přijímání devítileté dcery (z druhého manželství!).

A pak se moderátorka zeptala premiéra Fica, jestli věří v posmrtný život.

(Na Markíze v tuto chvíli přichází reklamní pauza s fernetem a arielem.)

Kiskovi, Procházkovi a Kňažkovi vadila dohoda vládního Směru a opozičních křesťanských demokratů o úpravě ústavy (manželství je svazkem muže a ženy) výměnou za podporu zcela nečekaného návrhu vládního Směru o reformě justice. Zkorumpované soudnictví je totiž jedním z nejcitlivějších témat, které Slováky rozčiluje. A tradiční politici Fico a Hrušovský hráli divadlo, že najednou objevili řešení problému, na jehož vytvoření se podíleli.

A došlo i na kauzu Gorila, tedy propojení politiky a byznysu, a na to, zda se premiér Fico setkal se zástupcem finanční skupiny a proč se kauza – kterou Fico opakovaně připsal druhé vládě Mikuláše Dzurindy – stále nevyšetřila. Chvílemi to vypadalo, jako by se pánové nejraději okamžitě sebrali a šli sami vyšetřovat, i když tři z nich v různých politických funkcích mohli v uplynulých letech kauzu nějak ovlivnit. A Fico musel obhajovat, proč nejraději pije Coca-colu (na tajné schůzce i při oslavě volebního vítězství).

Probíralo se i financování kampaně. Kiska a Procházka napadli ostatní, že jim strany platí kampaň, ti ostatní se zase pustili do Kisky a Procházky, že možná porušili zákon, když vylepili billboardy měsíce před oficiální volební kampaní. Mnozí Slováci včetně premiéra Fica – soudě podle výrazu ve tváři - možná v tu chvíli uslyšeli poprvé slovo „crowdfunding“, které použil nejmladší z kandidátů Procházka.

Milan Kňažko se ukázala jako bonmotář, oproti němu byli všichni ostatní suchaři, kteří debaty brali opravdu smrtelně vážně a téměř se nedokázali přirozeně usmát.

V obou debatách se hodně probírala minulost, včetně toho, že Kňažko v roce 1969 vykouřil jednu cigaretu hašiše. Ale málo konkrétně se mluvilo o budoucnosti a tom, co by kandidáti chtěli v úřadě prezidenta přesně dělat a prosadit.

V zásadě lze říci, že debaty se soustředily na hromadné útoky na dva předpokládané favority, úřadujícího premiéra a podnikatele přeměněného na filantropa. Na Fica kvůli možné koncentraci moci v rukou jedné strany, na Kisku proto, že se odvážil narušit monopol „tradičních“ politiků a nikdo o něm vlastně moc nevěděl.

Po tom všem, co v debatách zaznělo, se není čemu divit, že v bratislavských kavárenských kruzích lze zaslechnout, že pokud Andrej Kiska postoupí do druhého kola, mají se slovenští voliči dozvědět, že bije svoji ženu.