Eurokomisaři mají zřejmě zvláštní smysl pro ironii. Když místopředseda komise Siim Kallas včera představoval ekonomický výhled Evropské unie, na adresu Slovinska řekl, že od něho Brusel očekává především konec politické nestability.

Zhruba ve stejnou dobu ale slovinská premiérka Alenka Bratušeková podávala demisi, přičemž není vůbec jasné, zda se podaří ještě do letních prázdnin uspořádat předčasné volby. A pokud by se to náhodou povedlo, tak je krajně nejisté, jak rychle a zda vůbec bude dost problematicky promíchaná slovinská politická scéna schopna sestavit stabilní a funkční vládu.

Slovinci mají jedině štěstí v tom, že mírně ekonomické oživení v Evropě a krize kolem Ukrajiny odpoutaly pozornost od situace v eurozóně. Slovinsko bylo totiž před rokem touto dobou po Kypru dalším horkým kandidátem na záchranný unijní balíček. Jen nástup vlády Alenky Bratušekové, rychlý slib reforem a jejich počátek spočívající především v dokapitalizaci bank, Slovince zachránil.

V únoru se vládě podařilo vydat obligace, které zajistí financování státu do prosince letošního roku a ratingová agentura Fitch nyní zlepšila výhled celé ekonomiky na pozitivní. To je, pokud jde o dobré zprávy, zhruba všechno.

Neochota Slovinců zbavit se tradičně silné role státu, který ovládá polovinu ekonomiky, pomalá privatizace a věčné vnitropolitické a osobní spory byly a jsou silnou brzdou. Alenka Bratušeková dopadla podobně jako před dvěma a půl roky slovenská premiérka Iveta Radičová na – řekněme – machistický přístup k politice. Hodila se v těžké chvíli jako neokoukaná tvář pro krizový management, protože šéf její strany Pozitivní Slovinsko, lublaňský primátor Zoran Jankovič byl obviněn a vyšetřován z podezření na braní úplatků.

Ve chvíli, kdy chtěla Bratušeková stanout v čele své strany Pozitivní Slovinsko, aby měla silnější domácí pozici, ji Jankovič převálcoval. Když prohrála vnitrostranický souboj, rozhodla se odejít. Teď se spekuluje o její nominaci na novou slovinskou eurokomisařku.

Tento týden by se mělo rozhodnout, zda je právně i organizačně možné mít volby 22. června, jak navrhuje odstupující premiérka. V tom případě by (jakýkoli) vítěz voleb měl dost času sestavit vládní koalici (ty slovinské jsou snad možná ještě složitější než ty české) a připravit pokračování reformního plánu a rozpočtu na příští rok. Jenže volby také mohou být až mnohem později, kdy už bude složité zajistit pokračování privatizace (k níž mají Slovinci dost odpor) a velmi těžké prosadit shodu na novém rozpočtu, který bude podobně jako ten letošní pořád krizový.

Další, už domácí slovinskou ironií je fakt, že šéf Slovinské demokratické strany, která pravděpodobně volby vyhraje, expremiér Janez Janša si půjde na dva roky sednout do vězení za korupci při nákupech obrněných transportérů Patria. Tento rozsudek mu den poté, co Bratušeková prohrála svůj vnitrostranický souboj, potvrdil nejvyšší soud.

Nebylo by to Slovinsko, aby tady nebylo více možností řešení. Janša – tvrdý a dost netolerantní politik - by si mohl místo vězení svůj trest odpykávat alternativní formou a být když ne přímo premiérem, tak tím, kdo bude rozhodovat v pozadí. Podobnou roli vlastně hrál v případě Bratušekové i Zoran Jankovič, který na rozhodnutí soudu teprve čeká. Domácí politiku tak de facto ovládají dva muži vyšetřovaní a odsouzení kvůli korupci.

Takže místo toho, aby Slovinci získali silnou vládu na co nejrychlejší cestu z krize ven, budou nejspíš ještě více zabředávat do domácích politických sporů. A ty budou mít kvůli těsnému propojení státu a ekonomiky neblahý vliv na stav hospodářství. Vznikl tak svého druhu začarovaný kruh, který bude mít bývalý postkomunistický premiant velmi složité rozetnout.