Na jednom z uzavřených zasedání letošního ročníku bratislavské bezpečnostní konference Globsec představitelé evropských firem téměř prosili přítomné experty ministerstev obrany čtyř států visegrádské čtyřky, aby spolu koordinovali společné nákupy a mysleli dále do budoucna. „Průmysl potřebuje dlouhodobý výhled, aby mohl investovat, a to ve vašem regionu chybí,“ řekl jeden z šéfů významného západního koncernu.

Střední Evropa se kvůli obsazení Krymu a válce na východní Ukrajině ocitla v případě nových zbraní pod tlakem co nejrychleji vyřadit starou ruskou a sovětskou techniku, což se ale poněkud sráží s rozpočtovou realitou, která nutí plánovače více zvažovat součinnost se sousedy.

Ale vojenská visegrádská spolupráce je teprve v počátcích. Už zpráva obranných expertů čtyř zemí, známá jako DAV4, z roku 2012 došla k závěru, že vojenská spolupráce dává ve střední Evropě velký smysl, ale je velmi složitá, pokud jde o převedení nápadů do praxe. Jedním z doporučení tehdy bylo věnovat se spíš méně náročným úkolům, jako je třeba společné vojenské školství.

Politici namítají, že problém je koordinace zbrojních cyklů (někde sovětské zbraně doslouží dřív, někde později. Vojenští experti zase rádi říkají, že problém je v harmonizaci odlišností jednotlivých zemí a technických specifikací. Což je problém, s nímž se potýkají například ve Skandinávii, která se také snaží o úzkou vojenskou spolupráci při nákupech, ale daří se to jen omezeně.

Letos už se zpracovává třetí pokračování zprávy DAV4 a to bude právě zaměřeno na společné nákupy vojenského materiálu. Česko a Slovensko, dojednávající spolupráci s Gripeny, společný nákup 3D radarů a opravu bojových vozidel pěchoty BVP2, jsou nejdál. „Od letošního roku bude už taková spolupráce dvou až tří zemí z V4 standardní,“ domnívá se Jaroslav Naď, expert Slovenské atlantické komise a spoluautor připravovaného reportu DAV4. Například do společného provozu gripenů (servis, výcvikové centrum) by se mohlo zapojit Maďarsko, které je také má.

Mnohem větší možnosti nabízí obměna vrtulníků v celém regionu. Slováci budou v létě vypisovat tendr na dodávku vrtulníků, za rok až dva by měl být vypsán i v Česku, ale v plném je v Polsku. Tam chtějí v příštích letech koupit desítky nových bojových i víceúčelových strojů. Ze čtyř přihlášených výrobců jsou dva v podstatě domácí - AgustaWestland a Sikorski - a třetí má ve Varšavě alespoň opravnu. Mohou argumentovat tisíci pracovními místy a transferem technologie, na což polští politici - pochopitelně - velmi rádi slyší. Takhle třeba chtějí s americkým Raytheonem vyrobit novou generaci raket Patriot.

Favoritem je AgustaWestland, která zaměstnává v Polsku 3500 lidí. Její víceúčelové stroje nejvíce odpovídají tomu, co chtějí i Češi a Slováci, takže by nebylo divu, kdyby v rámci spolupráce V4 část budoucí nasmlouvané dodávky místo do Polska směřovala na jih, aby se Češi a Slováci rychleji zbavili ruských strojů.

Poláci obecně mají úplně jiné plány a měřítka než Češi, Slováci a Maďaři. Jejich strategické uvažování o hrozbě z Východu je jiné. Na obranu dávají téměř dvě procenta HDP s cílem vybudovat i vlastní protiraketovou obranu. Stát se tam zbrojařského sektoru nikdy nevzdal a teď se ho snaží sjednotit pod střechu Polské zbrojařské skupiny.

Jakoukoli spolupráci na poli společného nákupu a investic do zbrojení mezi kterýmikoli členy V4 je proto třeba považovat za velký úspěch.