Střední Evropou obíhá drobná vlnka zděšení. Maďarský premiér Viktor Orbán na letním táboře maďarské mládeže v rumunském městě Baile Tusnad (maďarsky Tusnádfürdő) odmítl západní koncept liberální demokracie a rozhodl se "nový maďarský stát" zorganizovat jinak, tak, aby podle jeho slov byl "schopný konkurence v příštích desetiletích". 

Předchozí liberální maďarské vlády nebyly schopny podle něho reprezentovat národní zájmy, uznávat, že Maďaři žijící za hranicemi patří k národu, neochránily bohatství národa, nezabránily "dluhovému otroctví".
Podle některých názorů se tak Orbán definitivně přiklonil na stranu autoritářského kapitalismu podobně jako Čína, Rusko nebo Singapur, podle jiných vytváří svoji vlastní, třetí cestu. Také bychom mohli napsat, že současný Viktor Orbán naplňuje vrchovatě tezi amerického myslitele Fareeda Zakarii o "iliberální demokracii" z roku 1997. V našich končinách se jí blížil nejvíce Vladimír Mečiar na vrcholu moci v druhé polovině 90. let, ale Viktor Orbán je v porovnání s ním sofistikovanější, jemnější a rafinovanější.

Jenže motivaci a cíle Viktora Orbána nelze hledat v nějakých moderních teoriích a srovnáních, ale v historii Maďarska. Zapomeňte na levici, pravici, liberály či konzervativce. Bráno maďarskou optikou, z Orbána se stal vzorový kuruc a západní liberálové jsou labancové. Tohle rozdělení Maďaři znají už více než 300 let a každý kluk chce být při bitkách na dvoře hrdinným kurucem. Labancem jsou v klukovských hrách spíš ti neoblíbení či outsideři.

Kurucové byli protihabsburští rebelové, kteří původně povstali v sedmnáctém století proti tureckým okupantům, ale rychle se toto označení, o jehož etymologickém původu stále panují spory, vžilo pro ty pravé obránce všeho maďarského ve sporech s Vídní.

Labancové byli příznivci rakouského císaře, tedy onoho cizího Západu. Název se odvodil od maďarského slova pro dlouhé vlasy, které na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století nosili rakouští vojáci.

Opět, s jistým zjednodušením, lze napsat, že protože kuručtí povstalci byli původně nevolníci a venkované, tak z hlediska maďarského pohledu představují to jednodušší, ale zdravější národní jádro, zatímco labancové jsou komplikovaní. A proradní a nejistí. Asi podobně jako západní politické teorie nebo finanční trhy.

Co západní politici nepochopí

Zjednodušeně řečeno, celé moderní maďarské dějiny jsou sporem mezi těmito dvěma tábory, které střídavě získávaly a ztrácely na síle, vlivu a moci. Po roce 2010, kdy labancové představovaní postkomunisty a liberály prošustrovali svoji moc v neschopnosti vést slušnou hospodářskou politiku v kombinaci s korupcí a představou o vlastní neomylnosti, přišla po desítkách let (komunistické intermezzo lze v této logice, zvláště po roce 1956, považovat za podmnožinu nadvlády labanců) hvězdná chvíle kuruců.

V jejich čele stanul mimořádně (všeho)schopný politik Viktor Orbán, který pod svá křídla sjednotil drtivou většinu kuruckých proudů - vyjma opravdových extremistů. Zpočátku se v roce 2010 po jeho volebním vítězství zdálo, že jen chaoticky dává dohromady národovecký program a snaží se zabránit hospodářské katastrofě. Jenže po víkendovém projevu v Baile Tusnad (Tusnádfürdő) to vše vypadá trochu jinak.

Orbánova politika dostala logiku, která je pro západní politické teorie nepochopitelná a neuchopitelná. Jak jinak by se totiž dalo vysvětlit zvyšování daní pro firmy, koncentrace ekonomické moci v rukou sílícího státu a omezování svobody vyjadřování u strany Fidesz, která kdysi nesla nálepku liberální a nyní konzervativní?
Nejde ani o stát ovládaný mafií, jak se třeba snaží vysvětlit Orbánovu vládu skupina autorů knihy "Maďarská chobotnice", spojená právě s bývalými liberálními politiky (labanci). To, že někdo v postkomunismu koncentruje v rukou politickou a ekonomickou moc a okrádá stát, přiděluje státní zakázky kamarádům a drtí opozici, není nic maďarsky výjimečného.

Nikdo si nemá být ničím jistý

To, co buduje Orbán, se v duchu maďarských tradic vymyká chápání "nemaďarů" - a na tom už se dá doma, kde se uprostřed krize prohlubuje pocit fatálního omylu, porážky a nepochopení, vybudovat slušný politický kapitál.
A nejen politický. Orbán si dal za cíl, že více než polovina bankovního trhu bude opět v maďarských rukou. Státní banka MKB kupuje nyní maďarskou pobočku německo-rakouské banky BayernLB. Podíl maďarského kapitálu na bankovním trhu tak dosáhne 44,4 procenta.

Maďaři by se podle Fideszu měli více vrátit ke kořenům, což v sobě obnáší i poctivou manuální práci, která vytvoří domácí hodnoty. To se jim daří. Orbánova vláda láká do země především investory do výrobního sektoru a například podle čerstvých čísel letos podalo přihlášku na vysoké školy 106 000 studentů, zatímco ve školním roce 2010/2011 po prvním roce Orbánova současného vládnutí, to bylo 140 000. Program národní banky na pomoc malým a středním firmám naráží na jeden zásadní problém - takových domácích fírem je dost málo. Být aktivním se moc nevyplácí, je lepší se spoléhat na stát (dříve na vrchnost). I v tom je kus rozdílu mezi kuruci a labanci.

Viktor Orbán má výjimečné nadání být kurucem. V první polovině devadesátých letech byl chvíli labancem, ale zjistil, že v této skupině je příliš velká konkurence. Být kurucem se v posledních osmi letech v Maďarsku postiženém krizí a celkovou únavou z transformace ukázalo být výhodnější. To potvrzuje i úspěch xenofobní strany Jobbik, která má také své radikální předobrazy v maďarské historii a přivlastnila si i slovo kuruc pro jeden ze svých zpravodajských portálů.

Teď už bude stačit udržet se u moci. Nejnovější vládcův trik spočívá v tom, že i Fideszu blízcí podnikatelé najednou přestali dostávat jisté státní zakázky a vláda se po dubnových volbách personálně otřásla v základech. Nikdo si nemá být ničím jistý kromě toho, že o všem podstatném rozhoduje premiér a předseda vládnoucí strany.
Labancové to v příštích letech budou mít těžké. Jediná jejich jistota je, že kurucové, jejichž odvážných příběhů je maďarská historie plná, končili kvůli své tvrdohlavosti, neústupnosti, nevnímání okolního světa a neochotě ke kompromisům špatně, často přímo na popravišti.