Evropská unie dala Řecku tři měsíce na to, aby začalo zvládat příliv uprchlíků, jinak bude na dva roky vyloučeno ze společného schengenského prostoru. Podle zpráv reportérů i úředníků je to v podstatě nemožný úkol a Evropa se musí začít připravovat na to, jak vytvořit novou schengenskou hranici – i když se jí tak říkat nebude.

Ano, hádáte správně, bude to řecká hranice s Bulharskem, Makedonií a Albánií, na níž bude záviset množství utečenců, kteří zamíří na sever. Čerstvá zpráva naší reportérky z makedonské hranice ukazuje, jak dobře je přeprava uprchlíků v Makedonii promazanou mašinou na peníze. Jiné zprávy zase hovoří o tom, jak se makedonští a albánští pašeráci lidí těší na nový byznys.

V pondělí se v Praze schází představitelé visegrádské čtyřky s premiéry Bulharska a Makedonie, aby právě plán nové hranice posvětili a připravili si jeho prosazení na summitu EU příští čtvrtek a pátek v Bruselu. Oficiálně je autorem plánu slovinský premiér Miro Cerar a neoficiálně je inspirací všech jeho zastánců maďarský premiér Viktor Orbán, který plot na hranici se svými sousedy staví už od loňského srpna a přinejmenším se mu podařilo odradit významnou část utečenců od cesty do jeho země.

Vyloučení někoho ze schengenského prostoru je krok, který v Evropské unii nemá precedens. Unie zatím členy svých různých integračních seskupení nabírala a krize společné měny euro – také spojená hlavně s Řeckem – ukázala, že osmadvacítka nemá nejen mechanismy pro vyloučení, ale v zásadě ani mentální schopnosti připustit si selhání některého ze svých projektů.

Pro ty, kteří se ovšem radují, že Orbán a jeho středoevropští spojenci měli pravdu a vyhráli, ale přichází ono pověstné B. Německo a další zakládající země Evropské unie si mohou říci, že když bylo možné takto odstrčit Řecko, tak je možné vyšoupnout ze Schengenu nebo odkudkoli odjinud kohokoli jiného, kdo nebude dostatečně spolupracovat nebo porušovat společná pravidla. V úterý večer se zakládající šestka shodla, že chce pokračovat ve vytváření "stále těsnější unie".

Takže drsná zpráva pro Řecko a zároveň i poslední varování pro postkomunistické členské státy, které si zahrávají například s autoritářským stylem vlády, porušováním právního státu nebo jiným psaným i nepsaným pravidlem, na němž je evropská integrace založena.