Pořádek a dodržování pravidel není vlastnost, kterou by Řekové právě oplývali. Disciplinovaní byli naposledy na fotbalovém mistrovství Evropy v roce 2004, které vyhráli. Dohlížel na ně totiž německý trenér Otto Rehhagel. Kdo někdy viděl dopravu v centru Atén v šest večer, jen těžko chápe, jak mohla vzniknout Akropole a že mezinárodně uznávaný výraz pro nejpřesnější hodiny - chronometr - pochází z řečtiny.

Pomineme-li starověkou mytologii, tak vládnout v Řecku nebylo nikdy lehké, ať šlo o domácí diktátory či zvolené politiky, o osmanské Turky nebo německé okupanty. Rebelii, vášnivost a odpor k čemukoli, co jim nevyhovuje, mají Řekové v krvi. Když chce s vaším tvrzením Řek vyjádřit nesouhlas, nejpravděpodobněji vám vybuchne do tváře. Když chtějí Řekové vyjádřit nesouhlas kolektivně, jdou do stávky. A když jsou to mladí studenti, rovnou převracejí a zapalují auta. V novodobé řecké tradici, tedy od roku 1973, kdy policie za tehdejší vojenské diktatury zmasakrovala studenty zabarikádované na aténské polytechnice, jsou řečtí studenti citliví na jakékoli útoky proti sobě, i když zemi už dávno nevládnou černí plukovníci. A ústava přímo zakazuje policii vstoupit na univerzitní půdu.

Zabití patnáctiletého studenta, které bylo rozbuškou nynějších nepokojů, má několik verzí. Jistota je jediná: že střílel elitní policista, který uměl zacházet se zbraní.

Další jistotou je, že nynější pravicová vláda premiéra Kostase Karamanlise prosazovala nepopulární reformy s většinou jednoho hlasu v parlamentu (není vám to povědomé?), že jich z pohledu byznysu prosadila málo, že Řecko tvrdě zasahuje světová finanční krize a že mladí Řekové jsou frustrovaní.

Vládu, která v roce 2004 získala silný mandát a v roce 2007 ho obhájila jen těsně, zasáhla řada skandálů. Ekonomiku závislou do velké míry na turistice tvrdě zasáhly loňské požáry. A teď zabití mladíka, které se stalo pro nynější nevybitou generaci rebelů záminkou k rozpoutání nepokojů. Navíc je podpořily levicové odbory vyhlášením stávky na středu. Učitelé si dali rovnou tři dny protestního volna.

Opoziční levice se chopila příležitosti a vyzvala k vyhlášení předčasných voleb. Nepřijala nabídku vlády na odložení hádek poté, co se uklidní situace v ulicích, stejně jako odbory odmítly svůj středeční protest odsunout. „Ve středu to bude opravdu mazec," řekla mi kolegyně z největšího řeckého deníku Kathmerini, když jsem se ji ptal, co se bude dít v následujících dnech.

Jeden z nejrealističtějších řeckých analytiků Nikos Konstandaras, šéf mé kolegyně v deníku, v editorialu napsal: "Prolitá krev sjednotí rozličné protesty a nespokojence do jednoho chumlu, který se slije ve vztek proti všem nemocem naší společnosti. Brzo bude to bude pohodlná omluva pro kohokoli, kdo má cokoli proti státu, vládě, ekonomickému systému, zahraničním mocnostem, kapitalismu a tak dále. Pokud se až dosud zdálo, že je v Řecku těžké vládnout, nyní to bude úplně nemožné."

Při pohledu na auta hořící v ulicích řeckých měst se na mysl dere základní poučka ze školy: slavný Aristoteles při popisu způsobů vlády a správy věcí veřejných považoval demokracii - asi nejtypičtější řecký produkt hned vedle oliv a retsiny - za vládu lůzy, kterou nelze připustit.