Nervozita roste. Deset tisíc lidí obklopilo parlament v Rize, stovky z nich se pak na budovu pokoušely zaútočit a policie byla tvrdá. Policejní obušky rozháněly demonstraci proti korupci v Sofii a polští důlní odboráři pohrozili, že pokud nedostanou přidáno, tak v čase energetické krize začnou stávkovat.

Situace ve střední Evropě, která ještě ke všemu trpí přerušením dodávek ruského plynu přes Ukrajinu, jako by začínala připomínat sud se střelným prachem - a to v roce, kdy se všichni chystají si připomenout dvacet let od pádu komunismu a dosud úspěšné integrace postkomunistických zemí do západních struktur. Všude se mluví se o korupci, úspěch hospodářského rozvoje a vstupu do EU a NATO zastínil potřebu dalších reforem a v některých zemích roste popularita nacionalistických stran.

Demonstrace v Rize a v Sofii jako by měly společné organizátory: důvodem byla nejen špatná ekonomická situace, ale i korupce a neschopnost vlád pokračovat ve změnách poté, co si postkomunistické státy zajistily členství v EU. To je hlavní společný rys většiny kritických nálad v desítce nových členských států unie, které za sebou mají zkušenost s komunismem.

Ekonomická recese zatím nejtíživěji doléhá na tři pobaltské ekonomiky, nejotevřenější a také dosud nejrychleji rostoucí země v regionu. Havlovská „blbá nálada", charakterizující českou krizi v roce 1997, je slabý odvar proti tomu, co se nyní odehrává v Pobaltí a rozšiřuje na další postkomunistické členy EU. Lotyšsko letos čeká propad ekonomického růstu o pět procent, zadlužení je obrovské a optimismus předchozích let je ten tam. I když od obnovení nezávislost v roce 1991 měly lotyšské vládní kabinety průměrnou životnost třináct měsíců, hospodářský růst byl dvojciferný. Po vstupu do unie v roce 2004 Lotyši vyjeli do zahraničí nebo začali pracovat pro zahraniční firmy, optimismus byl takřka hmatatelný, i když severský národ dál tradičně vévodil statistikám o počtu sebevražd v průměru na obyvatele.

Nyní musela zemi zachránit půjčka od EU a Mezinárodního měnového fondu (MMF) ve výši 7,5 miliard eur. Vláda je terčem kritiky i prezidenta, který podporuje snahu opozice prosadit do ústavy právo na referendum, které by mohlo rozpustit parlament. „Vláda a parlament ztratili kontakt s voliči," řekl po úterních nočních nepokojích prezident Valdis Zatlers.

O půjčce od fondu jedná i sousední Litva, rozhodnout se má do konce března. Estonsku, které také škrtá, kde může, má ještě v záloze rozpočtovou rezervu ve výši deseti procent HDP.

Bulharský případ je o to horší, že Sofie už je pod tlakem unie, která ji loni kvůli korupci a neschopnosti škrtla část fondů, které unijní nováček čerpá. Navíc, Bulhary asi nejvíce ze všech unijních zemí zasahuje nynější plynová krize, topení přestává fungovat a země nemá vyjma jednoho zásobníku plynu žádné alternativní řešení.

„Už máme dost života v nejchudší a nejzkorumpovanější zemi," byl slogan organizátorů protestu, který ve středu rozehnala policie a který se opakoval i ve čtvrtek. Podobné protesty vedly k pádu socialistické vlády už jednou, v roce 1997. V Sofii i nyní vládnou socialisté, ale netradičně silné je postavení nacionalistů, zatímco pravice zůstává roztříštěná.

Maďaři, které také zachraňuje zahraniční půjčka a krácení mezd a důchodů, se ke krizi zatím postavili hlavně stávkami v dopravním sektoru za zvýšení mezd. Pravicová opozice svolává protesty, kterých se účastní do velké míry krajní nacionalisté. Premiér Ferenc Gyurcsány ve středu oznámil, že ekonomický propad bude ještě hlubší, než se čekalo - místo jednoho procenta HDP dvě až tři. Vláda bude mít novou prognózu do dvou týdnů, ale Maďary čeká další škrtání výdajů, i když za dosavadní postup je v úterý pochválil šéf MMF Dominique Straus-Kahn.

Největší postkomunistická ekonomika v EU, Polsko, se až dosud příliš častému používání slov recese a krize bránila. Poláci mají před očima hluboký propad z počátku devadesátých let a tehdejší dvaceti procentní nezaměstnanost. Množí se proto obavy, co nastane nyní. Loni v prosinci pětina Poláků v průzkumu agentury CBOS uvedla, že už se jich dotýká finanční krize - snížil se jim příjem nebo možnosti výdělku.

Polský hospodářský růst letos zpomalí z dosavadních šesti procent na odhadovaná plus mínus tři procenta. Ale tlak na potřebu reforem veřejných financí nebo pracovního trhu zůstane. „I přes všechny problémy budeme jednou z mála unijních zemí, kde bude růst relativně vysoký, ale to neznamená, že bychom neměli reformovat," napsal v týdeníku Polityka jeden z nejrespektovanějších polských ekonomů Witold Orlowski. Podle něho mají Poláci zatnout zuby a přečkat letošní rok, který nejspíš ukončí nejúspěšnější období Polska od poloviny šestnáctého století.

Polská liberální vláda prosadila reformu předčasných důchodů, ale na další zásadní kroky asi nebude mít dostatek vůle a financí. Polští odboráři, zvyklí na rychlý růst platů, tento týden dali najevo, že bez ohledu na stav ekonomiky očekávají i letos vysoké růsty mezd a že jsou odhodláni tvrdě bojovat. Stávkovali už železničáři, hrozí zdravotníci i učitelé. Důlní odbory podle listu Rzeczpospolita dookonce hrozí stávkou v nynější době energetické krize, kdy má Polsko méně ruského plynu a je ještě o kousek závislejší na domácím uhlí. Řada dolů má ovšem problémy, protože kvůli ekonomickému poklesu se snižuje i poptávka po koksovatelném uhlí, oužívaném v hutnictví, a některé důlní firmy budou rády, když letošek přežijí bez pohromy.

Plynová krize zásadně postihuje slovenskou ekonomiku, která letos očekává snížení růstu z rekordních deseti procent HDP na plus mínus čtyři procenta. I to je pořád slušný výkon, ale rostoucí nespokojenost se může odrazit na změně podpory dosud neotřesitelně populárního Směru premiéra Roberta Fica. Zatím Slováky do velké míry ochránilo euro, ale není jisté, jaký dopad bude mít výpadek v dodávkách plynu.

Plynovou krizí střední Evropa, tedy nové členské státy EU s komunistickou minulostí, vstoupila takřka stylově do hospodářsky krajně nejistého roku, v němž si bude chtít důstojně připomenout dvacáté výročí pádu komunismu. Účtování v časech krize nebude snadné, ale po cestě, kterou desítka zemí od Estonska po Bulharsko ušla, není návratu.