Bývalý bodyguard a nyní starosta Sofie Bojko Borisov slibuje, že zatočí s korupcí a s mafií, že udělá z Bulharska věrohodného partnera v Bruselu a v očích domácí veřejnosti bude hlavním „čističem". Šéfovi nyní nejpopulárnější strany věří podle průzkumů třetina Bulharů a Borisov tvrdí, že jeho dva roky stará strana GERB, relativní nováček na věčně bublající bulharské politické scéně, vyhraje v létě volby tak drtivě, že sama sestaví vládu. „Lidé chtějí spravedlnost. Budu v jednání se zkorumpovanými úředníky nekompromisní. To je rozdíl mezi mnou a (socialistickým premiérem Sergejem) Staniševem," řekl Borisov agentuře Reuters.

GERB označují novináři za středopravicovou stranu. Ale Borisovova slova ze všeho nejvíce zavánějí populismem. A obávám se, že je budeme ve střední a východní Evropě letos slýchat čím dál častěji. Nejen, že budou volby do Evropského parlamentu, ale v časech krize, kdy většina jistot vezme za své, budou lidé náchylnější věřit laciným slibům víc než v časech prosperity a konjuktury.

Třeba v Lotyšsku, ohroženém státním bankrotem, už nemají mnoho co ztratit. Lidé nevědí, komu mohou věřit a v nového premiéra Valdise Dombrovskise věří proto, že jeho strana Nový čas se profiluje jako strana profesionálů, kteří vědí, jak na ekonomickou krizi. Zatím se v roztříštěném politickém spektru se neobjevil nikdo výrazný, kdo by - jako v Bulharsku - překřičel předáky tradičních politických formací. Ale podle toho, co mi řekli nedávno tamní experti i obyčejní lidé, náchylnost věřit nějakému spasiteli roste úměrně tomu, jak se zvyšuje nezaměstnanost a prohlubuje nejistota.

Politici vykazují činnost, která udeří v časech krize na různě tenké struny. Litevský parlament tento týden schválil regulaci cen potravin od velkých výrobců. Estonská města drasticky omezila veřejné osvětlení. Lídr maďarské pravicové opozice Viktor Orbán kritizoval vládu, kterou před bankrotem zachránila zahraniční půjčka, že by na jejím místě neškrtal třináctý důchod a nezaváděl novou daň z nemovitosti. Co by ale konkrétně dělal, to neřekl.

Politici pracují s populismem bez ohledu na krizi, to je jasné. Jeho míra ale většinou odpovídá stavu politické kultury v zemi a je úzce propojená se stavem ekonomiky. Právě v Maďarsku v posledních volbách třeba obě strany slibovaly ve svých ekonomických programech nesplnitelné, pravice byla populističtější než levice - a když udeřila globální krize, na dluh vedené hospodářství se začalo hroutit. Lidé budou chtít někomu věřit a budou si hledat zástupná témata - v Maďarsku to bude národnostní radikalizace a dosud neparlamentní ultrapravicová strana Jobbik, hlásící se k odkazu diktátora admirála Horthyho, získá ve volbách do Evropského parlamentu slušné zastoupení.

V Rumunsku a na Ukrajině budou prezidentské volby, čili souboj o nejdůležitější křeslo v zemi. Příležitost pro populisty a nesplnitelné sliby jak dělaná.

Je otázka, s čím přijde třeba slovenský premiér Robert Fico, který kdysi vyhrožoval, že zruší reformy předchozích pravicových vlád, ale protože ekonomiku zatím táhly, tak jich většinu nechal být. Bude se hodit třeba vnějších nepřítel, proto Fico v úterý řekl, že Maďarsko by v časech krize mohlo lehce sklouznout k extremismu a nacionalismu (v tom má nejspíš pravdu) a varoval, že své vnitřní problémy bude asi Budapešť řešit na úkor sousedů (to už je spekulace a bububu pro domácí publikum).

Líbivost v časech krize bude jinou disciplínou než v časech prosperity, takže se můžeme nachystat na opravdu nezvyklá gesta, tvrdá slova, ostré výpady a polopravdy překroucené ještě víc než obvykle. Všechno bude tak, aby voliče trápilo něco jiného než prázdná peněženka. A recepty pro její naplnění budou znít co nejméně bolestivě. Nebo nebudou raději slyšet vůbec, protože správně hlasitá a adresná kritika vypadá v médiích lépe než konstruktivní program slibující spíš krev, pot a slzy než cokoli jiného.

Takže zpět k bulharskému GERBu. Jeho vůdci podnikli velmi odvážný krok: protože jsou neparlamentní stranou, tak nemají nárok na státní příspěvek. Proto k financování kampaně vedle darů od soukromých osob používají peníze z hypoték, jimiž zatížili svůj majetek. Alespoň to tak říkají a voličským uším to zní velmi, velmi lákavě. Kdo by nevěřil lidem, kteří na svoji politickou budoucnost vsadili majetek v zemi s nejzkorumpovanější pověstí v EU?