Návod pro politiky, kteří musejí škrtat a zároveň chtějí být zvoleni v dalších volbách:

Nechte ve své zemi, kde ještě rok předtím byl růst HDP plus deset procent, prasknout realitní a bankovní bublinu. Zachraňte druhou největší banku v zemi pomocí zahraniční půjčky ve výši 7,5 miliardy eur. Za ty peníze slibte Mezinárodnímu měnovému fondu a Evropské unii, že drasticky snížíte veřejné výdaje. Nabídněte voličům jako předsedu vlády mladého muže s pověstí suchara a experta, který po většinu času má unavenou tvář tvrdě pracujícího člověka a při pohledu na něj se ani ti neotrlejší odboráři neubrání soucitu.

Tohoto člověka dosaďte do funkce premiéra a sestavte mu za zády funkční pětičlennou koalici a dejte mu rok a půl do voleb, aby prosadil snížení platů státních zaměstnanců o čtvrtinu. Za ministra financí mu dejte populárního bývalého guvernéra národní banky, který ve skutečnosti ovládá nejsilnější stranu vládní koalice. Po půl roce (protože se blíží volby) mu dvě z pěti stran z koalice seberte a na prosazení škrtů mu nechte jen menšinovou trojkoalici. HDP státu mezitím prudce klesá: za rok to dělá mínus 18 procent, čili nejvíce v EU.

Máte sice vlastní měnu, ale vázanou v pevném kurzu na euro. Nechcete devalvovat, naopak, dáte si ambiciózní cíl vstoupit do eurozóny v roce 2014. Začnětě tedy škrtat, čili proveďte vnitřní devalvaci: Zrušte některé školy, nemocnice a policejní stanice. Seberte důchodcům deset procent, policistům a vojákům dvacet procent, všem ostatním státním zaměstnancům klidně i padesát procent. Těm, kterým se to nelíbí, nechte napsat posudek na sebe sama, aby ospravedlnili svoji existenci v té které státní instituci. Růst nezaměstnanosti přijde sám a vyskočí až na 22,1 procent půl roku před volbami. To vám ulehčí vyjednavací pozici s těmi státními zaměstnanci, kterým se snad snížení platů nelíbí.

Musíte se smířit s tím, že vám ti nejlépe vzdělaní začnou odcházet do zahraničí. Zlepšuje to statistiky nezaměstnanosti, ale snižuje vaše šance na rozvoj státu v budoucnu. Když v případě země s 2,2 miliony obyvateli během čtyř let odejde padesát tisíc lidí včetně většiny absolventů univerzit, tak to může být problém.

Snažíte se zalátat díru ve státní kase, ale soukromé firmy i obyčejní obyvatelé vám platí méně na daních i odvodech. Také na ně udeřila globální krize a navíc jste jim přece zvýšili daně. Mnoho zaměstnanců totiž opět začíná dostávat jen minimální mzdu a zbytek v obálkách bokem.

Statisticky recese skončila, ve dvou čtvrtletích po sobě HDP roste nahoru. Je finále volební kampaně. V průzkumech jasně vede největší opoziční strana a zároveň strana etnické menšiny, kterou většina vašich voličů chápe jako historického nepřítele. Ta strana (napojená na Moskvu) požaduje revizi dohody s MMF a EU a snížení daní. Varujte před populismem. Slibte, že utahování opasků ještě nekončí a že příští rok budou potřeba další škrty a vyšší daně. Přece chcete, aby rozpočtový deficit klesl z letošních 8,5 procenta HDP na 6 procent.

Pak volby vyhrajete. Vaše doposud menšinová koalice získá v parlamentu většinu, i když zmíněná opoziční strana také posílí. Nabídněte ji dohodu o konsensu ohledně dalších škrtů. Minimálně to dobře vypadá. Nemusíte dělat špinavé dohody se straničkami tří mediálně vlivných oligarchů z bývalé vládní koalice. U voličů naprosto propadly.

„Lidé hlasovali pro mě, protože nevěří zázračným receptům na krizi," řekněte v noci povítězných volbách jako staronový lotyšský premiér Valdis Dombrovskis (na snímku). Všechno výše popsané se totiž stalo v Lotyšsku, kde se 2. října konaly parlamentní volby.