Americký prezident Barack Obama neměl Evropu nikdy příliš rád. Svou první ministryni zahraničí Hillary Clintonovou vyslal na tradiční první cestu nikoli do Evropy, ale do Asie, kde chtěl vybudovat speciální nový „pilíř“ americké politiky.

Evropané, kteří byli v posledních letech zklamaní americkým odklonem z Evropy, by měli nyní poslat děkovné dopisy do Kremlu. Akce Vladimira Putina probudily ve Washingtonu nejen zájem, ale přímo rozřinčely poplašné zvonky – a to, zdá se, i u těch, kteří pomáhali Obamovi vytvořit vůči Moskvě politiku resetu. I rozhádaný Kongres se v otázce postoje vůči Rusku nebývale sjednotil.

Barack Obama přijíždí do Evropy, kde akce na Ukrajině zpochybnila v zásadě všechny principy, na nichž Evropa od druhé světové války stojí: vládu práva, zejména základní pravidla mezinárodního práva; evropskou bezpečnost jištěnou Severoatlantickou aliancí; obchodní a hospodářskou prosperitu (EU dováží třetinu plynu z Ruska) a v zásadě i základní otázku demokracie.

Obama se v pondělí zúčastní v Haagu dlouho plánované konference o jaderném odzbrojení (jeho oblíbené téma), kterou ale zastíní mimořádný summit G7, tedy schůzka nejsilnějších světových mocností bez Ruska. Tam se bude řešit, jak moc ruské akce vůči Ukrajině mění světový pořádek a co s tím mocnosti mohou dělat.

Ve středu bude Obama poprvé za dobu svého prezidentování v Bruselu. Z původně plánovaného summitu EU-USA bude opět schůzka o Ukrajině, kde se předpokládá, že Američané na Evropany zatlačí, aby byli důslednější a jednotnější – protože jedině tak může Západ něčeho dosáhnout.

Ve čtvrtek si Obama půjde pro požehnání k papeži Františkovi do Vatikánu a potom pojede do Saúdské Arábie sondovat, zda by Saúdové nemohli Západu pomoci proti Rusku tím, že budou prodávat do Evropy více svého plynu, a pomohli tak snížit evropskou energetickou závislost na Moskvě.

Nejdůležitější bude schůzka ve středu, která – ústy jednoho amerického exvelvyslance – bude „rekalibrací partnerství mezi EU a USA v kritické době“. Evropská očekávání ohledně amerického příspěvku na bezpečnost Evropy by nyní ale měla být spíš nízká. Američané jsou unavení vedením válek v dalekém zahraničí a nebudou mít příliš ochoty se v Evropě hlouběji angažovat – přinejmenším potud, pokud neuvidí, že Evropa sama bere situaci dostatečně vážně. To se může projevit třeba nějakým ruským pokusem otestovat jednotu aliance provokací v Estonsku, kde je také ruská menšina.

Američané jsou nejen unavení válkami v zahraničí, ale bojí se také o křehký ekonomický růst. Prezident nemá doma úplně nejsilnější pozici. Nicméně za Baracka Obamy se splnil sen mnoha amerických prezidentů, že USA jsou díky plynu a ropě z břidlic fakticky energeticky nezávislé. A je strategickým zájmem Washingtonu, aby Evropská unie snížila svou energetickou závislost na Rusku. I proto je možné ve středu v Bruselu očekávat – za zavřenými dveřmi – zajímavou diskusi.

Ale Evropa a nejednotní Evropané zatím dokázali Obamu vždy spolehlivě rozladit. Současný americký prezident Evropě nerozumí a je otázka, jestli jí vůbec chce rozumět. Přesto přijíždí v roli, v níž americké prezidenty už desítky let vidí rády miliony Evropanů, zejména ty ze zemí, které zažily sovětskou či ruskou nadvládu: jako někdo, kdo je ochoten a schopen se tvrdě postavit hrozbě z Východu.