Když vás dvě malé školačky častují celé ráno více či méně povedenými aprílovými vtípky, tak vás chuť žertovat brzo přejde. Když se na vás ale začne valit lavina více či méně uvěřitelných zpráv z profesionálních zdrojů a vy víte, že ve světě pilotů se sebevraždnými sklony a ruské propagandy je všechno možné, začnete pochybovat o samotném humoru a jeho aprílovém pojetí.

The Economist na mě ráno ve svém servisu Espresso bafnul se zprávou, že ukrajinský prezident Petro Porošenko vyzval na souboj v judu ruského kolegu Vladimira Putina, čímž by se vyřešil ukrajinský konflikt. A že se tím inspiroval řecký ministr financí Janis Varufakis, který chce podobný souboj o osud eurozóny s německou kancléřkou Angelou Merkelovou - jenže v páce.

Dobře, to je průhledné, stejně jako děsně vědecky se tváří zpráva polského listu Gazeta Wyborcza o tom, že vědci chtějí exhumaci těla Williama Shakespeara, protože se objevilo podezření, že své hry psal pod vlivem marihuany.

Jenže pak zabrousíte do zpráv o tom, že nová stanice metra v Praze nejblíž letišti nebude mít eskalátory a s kufry tam budou pomáhat portýři, kde několik mluvčí ujišťuje, že nejde o aprílový vtip. Nebo znovu svět oběhne fotka syrské holčičky, která si myslela, že na ni fotograf míří nikoli objektivem, ale nabitou zbraní, a proto zvedla ruce.

Pak vidíte zprávu o tom, že z na kousky rozbitého německého letadla je prý video natočené pár minut před tragédií. Tady už i prvního dubna přestává legrace.

Jako profesionál bych to měl umět odlišit na první pohled, ale vzhledem k tomu, co všechno se děje ve světě a jak ohebně dokážou zacházet s fakty mnozí kolegové i "kolegové", místo zasmání člověka zamrazí.

V nejlidnatější africké zemi vyhrál svobodné volby bývalý diktátor a jeho oponent mu telefonem vyjádřil uznání. Poprvé v historii Nigérie. Tak to se opravdu stalo, ačkoli ještě před pár lety by to bylo nemyslitelné.

Francie prodá své výsadkové lodě Mistral, stavěné pro Rusko, Evropské unii. Zprávu citují další média, až ji musí sami autoři dementovat a označit za aprílový žert.

Hradní mluvčí Jiří Ovčáček končí u prezidenta Zemana a jde pomoci pražské primátorce Adrianě Krnáčové. Pro pražskokavárenské insidery samozřejmý vtip, za hranicemi Prahy vlastně nic podivného.

Nejvíc mě naopak pobavil titulek "Evropské krávy začaly pracovat přesčas", za nímž se skrývala důležitá byznysová informace o konci mléčných kvót v Evropě a otevření trhu s mlékem.

Finančním světem otřásla zpráva, že guvernér Švýcarské národní banky Thomas Jordan rezignoval na svoji funkci a stane v čele hedgeového fondu CHFHedge, který má k dispozici miliardu dolarů a investice do něj budou prakticky bez rizika. Poté, co švýcarský frank nedávno zahýbal světovými trhy, když banka zrušila jeho navázání na euro, je to docela zpráva k uvěření.

Možná jsem profesionálně deformovaný, možná přecitlivělý poté, co jsem se trochu věnoval studiu a psaní o ruské propagandě, možná prostě dneska nemám na vtipy náladu.

Nebo se děje ještě něco horšího: V dnešním světě je možné v podstatě úplně všechno. A nejen na apríla.